Říjen 2015

Jakože strašně pozornost poutající nadpis

16. října 2015 v 19:43 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Slunce pomalu dokonává a obzor se barví do rudých odstínů, jež úkladně pohlcuje večerní chlad. Větve zlehka tančí ve větru a vypráví o časech dávno minulých. Ve vzduchu je cítit podivná hrozba, téměř se dá nahmatat jak je reálná. Mezi kmeny stromů se vinou potůčky mlhy, která je doprovázena šelestem listů a ještě dalším zvukem, zvukem kroků. Jdou slyšet kroky, pomalé, leč přibližují se. A jedno je jisté.

Destinaetus se vrací z blogového záhrobí!

#vyděšený-křik #malé-děti-se-počůrávají #poslední-tlukot-srdce

… Ne, až tak žhavej ten návrat fakt nebude. To mě jen zase znásilnila prokrastinace. No, teda, ona to ani není prokrastinace, jako spíš pocit zoufalství studenta.