Momenty ze života aneb psychopat dospívá

30. dubna 2015 v 17:30 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Jedna polovičatě nesouvisející přemluva na úvod:

Tramtadadá! *fucking fanfáry vole*

Dnešní článek je brilantní ukázkou toho, jak je lidský mozek schopen v časové tísni vyplodit článek, jenž má relativně patu a hlavu, obsahuje patřičné slohové prvky, má (doufejme) i správnou pravopisnou stránku i s tou správnou dávkou ironického šmrncu - a přesto to všechno to je jeden veliký nafouknutý blábol o lidském výrobku hnědé barvy. Nuže, čtěte.

(Aneb Destinaetus si dal za novoroční předsevzetí, že každý měsíc zveřejní aspoň jeden článek. A Destinaetus svý fucking sliby plní!)

Dnes se podíváme na zoubek výchově dětí!

Výchova je u dětí velmi důležitá, všichni snad souhlasí. Je to společensky vítané a legální manipulování a vymývání mozku dítěti, abychom je naučili všem morálním a společenským zásadám. Každá dobře vedená výchovná lekce během dětství má mnohdy celoživotní efekt.

Ovšem výchovné lekce se nám nedostává pouze od rodičů, nýbrž i od "života". A já se dneska podělím o pár těchto "lekcí od života", které na mě mají vliv dodnes.


Asi jsem to na blogu ještě nikdy nepsal, ale já jako dítě měl šílený problémy s řečí - konkrétně s výslovností. Musel jsem chodit na logopedii, kde jsem až do zblbnutí musel opakovat padadajdajdajdaj… a další zaklínadla. Přísahal bych, že párkrát jsem viděl v rohu místnosti se zhmotňovat Satana - anebo to byla učitelka? Nevermind. Zkrátka jsem neuměl správně vyslovit téměř nic, což vedlo i k tomu, že jsem ve školce musel dostat odklad před nástupem do školy.

Většinu problematických souhlásek/samohlásek/whatever jsem se nejspíš za pomoci černé magie naučil již během první třídy, anebo to bylo asi spíš tím, že logopedka byla i naše učitelka v jedné osobě, která si libovala v sadismu a fyzickém i psychickém trápení dětí, což jí procházelo, protože tenkrát ještě nikdo vyprávění dětí tolik nevěřil - takže to byl asi spíše pud sebezáchovy, než má genialita. Ovšem dvě potvory mi pořád nešly - R a Ř. Tahle dvojka, to byla moje Achillova pata. Místo krásného zvučného R jsem říkal spíše takového to neznělé anglické R a místo Ř jsem někdy fláknul Š, někdy Ž, někdy jsem byl originální a vymyslel jsem zcela nový zvukový efekt. Logopedka/učitelka nade mnou už zlomila hůl, že jsem prostě blbej, asi mám ten rotacismus či co a návštěvy u tý ježibaby skončily (k mé skryté radosti).

Ovšem já jsem si řekl: "Ti ukážu, že neumim mluvit, babizno jedna!". A prostě jsem se naučil vyslovit Ř. Neptejte se mě jak, prostě jsem se to ho naučil. Asi záchvat geniality, ale rozhodně nikdy nepodceňuje moment nasrání. A panečku, jaképak Ř jsem se to naučil! To všichni sbírali oči po podlaze, když jsem otevřel hubu a vydal ze sebe řeřichu nebo Řáholec. Takovej malej zázrak na dědině.

Ale to byla pouze polovina bitvy. Ještě mi zbývalo klasické R. To mi nějaký ten rok zabralo. Ale pak jsem jednou takhle seděl v křesle, zadumaný jak malý Einstein, a řekl si takový revoluční a lehce retardovaný myšlenkový pochod (většina mých myšlenkových pochodů je lehce retardovaná, to mi zůstalo dodnes): "R, to je vlastně písmeno Ř … ale bez háčku. Takže jediný co musím udělat je to, že řeknu Ř bez háčku". Tak si to sesumíruju v hlavě, nějaká výhybka mezi neurony asi přeskočila, prostě jsem zničehonic otevřel hubu a vyslovil R. Všem přítomným spadla čelist.

A tahle zkušenost mě naučila jedné věci, kterou se nám life gurus snaží vštípit skrze ty facebookový idiotský citáty - že i když nade mnou někdo zlomí hůl, nevěří mi, nebo mi okolí dává najevo, že na něco nemám, tak se tím nesmím nechat vykolejit, protože na to prostě mám! Zkrátka nikdy není pozdě na to zabrat, zamakat a dosáhnout kýženého výsledku. Jistě, jak jsem říkal, určitě slýcháváte ze všech stran takové ty shitoidní strojové citáty typu Když se chce, tak jde všechno nebo Nikdy se nevzdávej. Ale když si to prožijete vy sami, a ještě ve věku, kdy jste kór na tohle náchylní a jste jak houba, co nasává zkušenosti a moudra, tak to prostě má jiný kalibr.

Vždy, když mi něco nejde nebo pomalu začínám něco vzdávat, tak si vzpomenu na to, jak jsem se naučil R a Ř a prostě zaberu. Většinou teda, nejsem fucking nadčlověk homo sapiens superus.

Další moment je opět ze školního prostředí, ale už o pár let dál.

Měli jsme na celý týden supla nějakou učitelku, kterou jsme neznali. Samozřejmě že všichni haranti se mohli přetrhnout, aby se ukázali před dospělákem, jak jsou chytří a úžasní, prostě se předvést - tuhle vlastnost jsem u svých tehdá vrstevníků nikdy nepochopil. A když pak přišla na řadu výuka, tak se to rozjelo na plné obrátky - parchanti zahákli lana do učitelčiny řitě a šplhali jak o život. Už nevím, co jsme probírali, ale učitelka se zeptala, kdo chce něco napsat/doplnit na tabuli. Všechna děcka mohla těma vykloubenýma prackama šmatlat po stropě, jak se vehementně hlásily (jako by snad někdo mířil brokovnicí do zad medvídku Pú a vyhrožoval, že ho zabije, pokud neuvidí popsanou tabuli), vyřvávali "Sím, sím, páň čelko, já, já!" - úplný standing ovation, mokrý sen pedagoga. A já jedinej tam seděl v lavici, užíval si své introvertské/outsiderské pozice, úsměv se mi kradl do tváře a málem si nahlas pískal, jak je hnedka na světě krásně, že nebudu muset celý týden k tabuli, když je najednou tolik závisláků na křídě.

Jenže co Loki nechtěl, plot twist nastal v okamžiku, když učitelka zhodnotila situaci a prohlásila: "Všichni jste tak moc hr, křičíte a ani neposedíte! A protože Martínek je jediný, kdo se nehlásí a je hodný, tak půjde k tabuli on."

V ten moment jsem pochopil označení "kráva".
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 1. května 2015 v 22:57 | Reagovat

Při některejch slovních obratech jsem se vážně řezala smíchy. Geniální!

2 cirrat cirrat | E-mail | Web | 3. května 2015 v 1:26 | Reagovat

U toho posledního jsem se dobře nasmála. Připomnělo mi to story, jak jsme se v první třídě vraceli se školou z výletu na nedaleký kopec, já sledovala své skotačící spolužáky a došlo mi, že nikdy v životě nebudu učitelka, protože bych na tu verbež musela vzít kulomet. Doslova takhle. A ano, v sedmi letech jsem tušila, co je to kulomet. I když jsem si hoho pletla se samopalem.

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 3. května 2015 v 19:26 | Reagovat

Taky jsem se dost nasmála, hlavně na konci :D "kráva"

4 Bels Bels | E-mail | Web | 5. května 2015 v 12:40 | Reagovat

:-D  :-D Kéž bych měla tvůj talent skládání vět, protože co nasyslíš v článku ty, to mě prostě pokaždý totálně rozseká :-D
Btw R mi kolikrát nejde správně přes pusu ještě dneska, ale něco mi říká, že tu tvoji teorii dnes už v praxi asi neuvedu :-D

5 Naira Naira | Web | 20. května 2015 v 20:32 | Reagovat

Tak tento článek mě rozsekal v pozitivním slova smyslu :-D  :-D  :-D opravdu bys měl napsat nějaký satiricko-sarkastický sborník úvah a povídek :-D hned by pár lidí mělo lepší den!

6 Ríba Ríba | Web | 22. června 2015 v 17:51 | Reagovat

Tak ale pojď mi! Už jsem se vzbudila i já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama