Peachování o začátku semestru

8. října 2014 v 16:41 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Teď jsem četl článek z titulky, že deníčkový blogy jsou jen uplakaná jezírka náctiletých tragédů, co si hrají na kůl outsidery (no dobře, to už jsou spíše má slova, než přímo citace z článku, ale podstata je stejná), s čímž sice více než souhlasím, ale i tak mám nějaké nutkání, a po přečtení článku hned dvojnásobné, se vám ihned nějakým tým deníčkovým výplachem střev pochlubit. Taky vždycky uděláte přesný opak toho, co byste měli správně udělat?

Nic extra zajímavého se teď neděje kromě toho, že mi začal další semestr a tedy už i já jsem nastoupil trest s ostatními odsouzenými. Sice nám tu někdo hoaxoval s bombou (Já vždycky říkal, že Upce je "bombová" škola, ale až teď to můžu používat i bez těch uvozovek), takže se nám začátek posunul o 2 dny, ale dnes jsem už opět pilný student anglistiky, co se učí marketing (To mě asi nikdy nepřestane rozesmívat, jsem na angličtině a nejvíc energie musím vynakládat na ekonomické předměty). Letošek je vůbec zvláštní, nejdřív tu bylo bu-bu-bu, že sem nějakej erasmák zatáhl ebolu, teďka bomba, čeho se my do Vánoc nedožijem? A vůbec je divný, že tu je letos tak málo černých erasmáků. Loni když šel člověk přes kampus do menzy, tak si pomalu musel brát baterku na cestu, a letos nic, čerstvě padlý sníh.

Ovšem zpátky k mým studiím. Rozhodl jsem se, že začnu plnit to jedno předsevzetí, co jsem si dal v opojení povánočního optimismu roku 2009, a to, že začnu svědomitě plnit své školní povinnosti. Docela brzo, že. Při pohledu na prváky jsem si vzpomněl na sebe před rokem a došel k myšlence, kterou se mnou sdílí i jedna spolužačka jak jsem pak zjistil, že v prváku jsme si ještě mysleli, že nám ta škola snad půjde úplně sama, že to je v pohodě, no stress, ale ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit nám otevřel oči (na tu čtyřku z první eseje jsem civěl jak vejr, to mi teda věřte), že tak to asi opravdu nebude. Terapie šokem je sice radikální, extrémní a bude mě stát jeden rok studia navíc, ale výsledky, ty upřít nemůžu.



Letos jsem na ten předmět, který musím opakovat, vyfasoval jiného učitele. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit nám sebevědomí ničil a deformoval do hranatý kuličky přímo a cíleně svými pravidelnými proslovy (I Einstein by asi hodil učebnici fyziky do kouta, že na to sere), kdežto tento na to jde nejspíš nevědomky jinou cestou. Nechává nás, abychom si ho zničili sami. Princip je až ďábelsky jednoduchý. Každý týden si musíme pořídit nahrávku, jak mluvíme na nějaké téma, pak si nahrávku poslechnout a sepsat o tom komentář. Zní to jako skvělý nápad jak si vylepšit výslovnost, ale to platí pouze do okamžiku, než si tu nahrávku pustíte.


(Má teorie je, že takhle podobně asi vznikla ta tajemná nahrávka se Samarou, chudák holka, ona za nic vlastně nemůže, každý by se z toho zvencul)

Já když si to pustil a slyšel svůj hlásek konipásek, tak jsem v šoku zůstal sedět, v oku mi trochu cukalo a hlavou mi šrotovalo pro co se dřív rozhodnout, jestli mlátit hlavou o stůl nebo hledat kus provazu a stoličku. Celý život si dělám srandu z buzen a jejich božínku, slaďouškýho hlásku a najednou zjistím, že tak mluvím taky! Jo, sice nepoužívám ten vybraně fabulózní slovník, který pulzuje teplou radioaktivitou, ale i tak mám až nějako moc jemný hlas, na kterém se intonace a konce slov tak divně kroutí v takový buzerantský krůcance, že by se po nich mohli malý parchanti klouzat až do někam. Zkrátka asi půl dne jsem měl "těžkou depresi" (asi to vyvolalo opožděnou ýmo pubertu, či co), zatímco se celý můj svět tříštil. Říkám vám, je to zajímavý pocit vnímat, jak se vám v hlavě rodí a formuje mindrák. Asi o tom napíšu knížku.

No co, pokud nezačnu žrát šmirgl papír nebo denně hulit krabku cigaret, tak s tím nic nenadělám. Leda že bych složil slib mlčenlivosti, což ostatně už teď tak napůl praktikuji. Jen se teď modlím, abychom ostatním nemuseli psát na jejich blogy komentáře k jejich příspěvkům. Sociální interakce se spolužáky mi nikdy nešly, ať jsou jakékoli, hlavně ty vynucené. Holt, introvert ve mně se nezapře.


Ovšem v rámci plnění školních povinností jsem se rozhodl, že začnu dělat i něco navíc. Začnu se připravovat na zabijácké eseje toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a začnu sepisovat 30 Day Challenge, jak jinak než v angličtině. Jen je otázka, jestli si na to založit extra blog nebo to psát jako samostatnou rubriku už tady na Prokletí. Každopádně budu potřebovat nelítostnou zpětnou vazbu, aby mi k to něčemu bylo. Gramatika se mi sama nějakým zázrakem nezlepší.

A když už jsme u těch dnes moderních depresí, tak si musím taky zafuckovat, jak mě štve, že jsem graficky ustrnul, neřku-li až klesl. Pranýřoval jsem včera Wulfrica a došlo mi, jak mi chybí ty doby, kdy jsem s každým layoutem viděl, jak se mé dovednosti zlepšují a má úroveň zvyšuje, až jsem si i vysloužil pochvalu od božské Blanch. Bohužel, s nástupem na gympl jsem musel čas začít užitkovat jiným způsobem. A o to víc mě i serou někteří blogeři, kteří jsou na grafických školách a nadávají na to. Kurde děcka, važte si toho. Já dodnes tak nějak svým způsobem lituju, že sem šel na gympl a ne na grafickou školu. Kéž bych měl takovou vůli se už dokopat k tomu html. Jednou jsem s tím už i začal, ale za bohy si nevzpomenu, proč jsem to odložil. Asi to zaříkávadlo, že jsem neměl čas.


Tak když nic jinýho, aspoň poslouchám kompletní diskografii Nightwish s Tarjou, kdy metal byl ještě metal. Řešení to není ani na jedno, ale whatever.

A taková ta tečka na konec. Při archeologických vykopávkách na zkušebním blogu na layouty při práci pro Maglaiz jsem objevil svůj blogový článek z jara 2007, možná dříve.

Takový FACEPALM vesmír ještě neviděl. Ozvěna dopadu dlaně na čelo se táhla temnými hvozdy a přes skalní hřebeny. Jiskra z vytvořeného tření zažehla nový život. Povzdechnutí obsáhlo nářky tisíců duší.

A ne, link fakt dávat nebudu, to by má sebeúcta asi už vážně nezvládla.

("Sebe-co?" zeptal se nicotný hlásek vzadu v hlavě s těžkým WTF výrazem.)



(Gify ze seriálu Dead like me, tumblr)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 8. října 2014 v 17:11 | Reagovat

A já se na ten odkaz tak těšila. Ono smát se ostatním je jedno z nejlepších potěšení života, že. :D

2 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. října 2014 v 17:14 | Reagovat

Když si vyvoláš opožděnou pubertu, tak v ní budeš taky mutovat a hlas se ti sníží :D :D Ne ale je fakt, že já když slyším svůj hlas na nějaký nahrávce, taky si rvu vlasy :D asi nám náš vlastní hlas zní divně, protože jsme zvyklí slyšet ho sami ze sebe, nebo tak nějak :D

3 A A | Web | 8. října 2014 v 18:03 | Reagovat

"Loni když šel člověk přes kampus do menzy, tak si pomalu musel brát baterku na cestu" Hahah, to mě dostalo. :D

Jinak díky, jsem si zase o kousek jistější - ne, že bych to potřebovala - že nechci jít na žádnou výšku, nope. Jinak já mám ze svého hlasu taky komplexy, někde ho slyšet nahraný, to je hnus. Říkám ti, toho učitele bych poslala do prdele, tak moc nepřipadá v úvahu se nahrávat a pak poslouchat to moje pískání. :D Takže ti rozumím. Ale jako buzna snad nemluvíš, to neboj, já se za tebe budu modlit - nevím ještě ke komu - a ono to bude hned lepší, neboj. Anebo sis to třeba úplně vsugeroval. :D

Já mám facepalmy i z článků rok starých, takhle staré, to by byla dost tragédie.

4 Viollet Viollet | E-mail | Web | 8. října 2014 v 18:05 | Reagovat

Bobe, tož si asi tež užíváš sadistické učitele. Já mám svých nahrávek plno, teda hlavně hodně staré, co sem nahrávala svoje fekální básničky, ale to bych učiteli určitě neposlala, ani nijak nekomentovala O_O Přeju hodně štěstí a pevný nerv!

5 Dragell Dragell | Web | 8. října 2014 v 18:53 | Reagovat

Jak se říká, když ti nejde předmět, chyba je vždy na straně vyučujícího - praktikuji vždycky změnu a ejhle, jak to najednou jde :D
A o opožděné pubertě mi ani nemluv - říkám si, že na vysoké jsou snad už dospělí inteligentní lidé, ale vzhledem k tomu, že jsem dnes narazila ve výtahu na jednu "krásnou básničku" o pokakaným dědečku, tak přemýšlím, jestli ta vš fakt není jen průtah takovýho toho období před dospělostí.

Každopádně pěkné gify, že bych se dala zase do opakovaného zkouknutí toho seriálu? Je fakt bezva :D

6 Blanch Blanch | Web | 8. října 2014 v 19:41 | Reagovat

Buď v klidu, já už taky několik let stagnuju a tak čtyři roky jsem se nikam neposunula :), nějak jsem se zasekla na zakázkách, kde jedna je jak druhá.

Ale abys byl schopný, na to nepotřebuješ přece grafickou školu, já ji taky nemám :), Goodfriend dělala gympl a studuje grafárnu teď.
Nicméně, já stále doufám, že od tebe zase jednou spatřím nějaký ten skvost. Ono se to nezapomíná, jen život je s novými roky plnými starostí o dost obtížnější a časově náročnější.

btw, já se nemůžu na nahrávkách slyšet vůbec, mluvím jak šmoula křížený s tupounkem knížete Ignora.

7 Dylan Radioactive Dylan Radioactive | 8. října 2014 v 20:04 | Reagovat

Jaaj, s temi nahravkami si mi naprosto pripomnel moji byvalou ucitelku nemciny. To jsme si vzdycky sedli do poslechove ucebny a museli jsme vest rozhovor se svym spoluzakem, samozrejme v nemcine, ktery jsme nsledne poslouchali a ucitelka nas upozornovala na gramticke chyby a spatnou vyslovnost. No ale kdyz jsem slysel svuj hlas nahrany, tak jsme myslel, ze me asi omejou. Znel jsem jak nejakej prihratej pedofil, co se snazi nalakat do auta malyho skolaka. No, strhnul jsem v tu chvili sluchatka z usi a bylo mi naporosto jedno, ze se nenaucim spravne nemecky vyslovovat, hlavne abych tu hruzu uz nikdy nemusel poslouchat. :D Ale tak ucitel fyziky mi zas rekl, ze mam hlas jak medvidek, takze to asi tak hrozne nebude. :‘D

8 lovitka lovitka | Web | 8. října 2014 v 20:17 | Reagovat

Ha ha, ten úvodní odstavec se mi líbí. Je třeba bojovat za práva tragédů, jo! :D
Ebola, bomba... jistě, nic zajímavého se neděje.
A fakt lituji tvou sebeúctu. Slyšet vlastní hlas a číst si staré články, ještě v krátkém časovém intervalu... oh god.

9 Bels Bels | E-mail | Web | 12. října 2014 v 18:48 | Reagovat

Oh shit, ty gify mě ale totálně rozsekávaj kdykoliv se na ně znova podívám :D :D
Chci slyšet tvůj hlásek, pošli mi tu nahrávku, prosíííím! *Belsí oči* :D

10 Lukáš Lukáš | Web | 15. října 2014 v 9:52 | Reagovat

[4]: já myslím, že až tak špatné to určitě není (tedy ze zkušenosti vím)

11 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. října 2014 v 9:57 | Reagovat

Jo jo, taky si říkám, proč jsem šla na gympl, ale lepší možnost kam jít už mě nenapadá... Kdyby aspoň ta škola nebyla tak daleko!!

12 AmyMorgan AmyMorgan | E-mail | Web | 16. října 2014 v 9:32 | Reagovat

Perfektný článok a naozaj k veci :) takéto sa málokde nájde a fakt si ma pobavil!Máš vynikajúce vyjadrovacie schopnosti a kvetnatý slovník :-D Aj my sme sa museli na výške nahrávať (na anglickej fonetike a fonologii) ako čítame správy, nahrávame našu verziu nejakej reklamy a pod... a veru to, čo som si vždy myslela, že si to odbavím za pol hodiny sa natiahlo aj na dve. A aj tak som bola zhrozená ako tá nahrávka vyzerala :-D

13 Marillee Marillee | E-mail | Web | 16. října 2014 v 20:23 | Reagovat

Tak málokomu se líbí jejich hlas nahraný přes mikrák... :D Nebudu lhát, já sama si říkám, že to je určitě tím mikrofonem, protože mám kvůli němu hlas kluka před pubertou... Ale v mojí hlavě zní naprosto jinak, řekla bych dokonce hluboce, krásně!
Škoda, že tu ten odkaz není, páč já se fejspalmuju už jen při otevření mých prvních článků (které vznikly někdy v březnu tohoto roku)... :-D

14 bionomi bionomi | Web | 21. října 2014 v 15:22 | Reagovat

Taky záleží na co jsi to nahrával... pokud na mobil nebo bramboru nebo něco podobného tak to nesmíš brát vážně, tyhle přístroje nejsou vůbec věrohodné. Já taky nesnášela svůj hlas, jako všichni na světě, ale nahrávání s kapelou mě naučilo že fakt MEGA záleží na tom čím se snímáš... Přes blbý/blbě nastavený mikrák může znít i Durin jako desetiletý parchant. :)

15 Naira Naira | 24. října 2014 v 20:58 | Reagovat

:D :D Desi, tvůj sarkastický způsob psaní mě vždycky rozseká :D Ale teď vážně... Na zlepšení gramatiky doporučuju ulovit si nějakého toho erasmáka, nejlépe rodiláka, jde to? Ono pak ten jazyk se cpe do hlavy sám. PS: opravdu po konci tarjové éry už ten metal stojí za nic? Nejsem dlouhá léta v obraze...

16 D@ve D@ve | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 22:51 | Reagovat

S těmi starými výplody mám taky zkušenosti - když si občas pročítám svoje starší básničky, zpravidla následuje výbuch smíchu a někdy i nápad tu myšlenku vzít a zpracovat lépe. Příkladem budiž čerstvá báseň o zombíkovi na mém blogu... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama