Říjen 2014

Peachování o začátku semestru

8. října 2014 v 16:41 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Teď jsem četl článek z titulky, že deníčkový blogy jsou jen uplakaná jezírka náctiletých tragédů, co si hrají na kůl outsidery (no dobře, to už jsou spíše má slova, než přímo citace z článku, ale podstata je stejná), s čímž sice více než souhlasím, ale i tak mám nějaké nutkání, a po přečtení článku hned dvojnásobné, se vám ihned nějakým tým deníčkovým výplachem střev pochlubit. Taky vždycky uděláte přesný opak toho, co byste měli správně udělat?

Nic extra zajímavého se teď neděje kromě toho, že mi začal další semestr a tedy už i já jsem nastoupil trest s ostatními odsouzenými. Sice nám tu někdo hoaxoval s bombou (Já vždycky říkal, že Upce je "bombová" škola, ale až teď to můžu používat i bez těch uvozovek), takže se nám začátek posunul o 2 dny, ale dnes jsem už opět pilný student anglistiky, co se učí marketing (To mě asi nikdy nepřestane rozesmívat, jsem na angličtině a nejvíc energie musím vynakládat na ekonomické předměty). Letošek je vůbec zvláštní, nejdřív tu bylo bu-bu-bu, že sem nějakej erasmák zatáhl ebolu, teďka bomba, čeho se my do Vánoc nedožijem? A vůbec je divný, že tu je letos tak málo černých erasmáků. Loni když šel člověk přes kampus do menzy, tak si pomalu musel brát baterku na cestu, a letos nic, čerstvě padlý sníh.

Ovšem zpátky k mým studiím. Rozhodl jsem se, že začnu plnit to jedno předsevzetí, co jsem si dal v opojení povánočního optimismu roku 2009, a to, že začnu svědomitě plnit své školní povinnosti. Docela brzo, že. Při pohledu na prváky jsem si vzpomněl na sebe před rokem a došel k myšlence, kterou se mnou sdílí i jedna spolužačka jak jsem pak zjistil, že v prváku jsme si ještě mysleli, že nám ta škola snad půjde úplně sama, že to je v pohodě, no stress, ale ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit nám otevřel oči (na tu čtyřku z první eseje jsem civěl jak vejr, to mi teda věřte), že tak to asi opravdu nebude. Terapie šokem je sice radikální, extrémní a bude mě stát jeden rok studia navíc, ale výsledky, ty upřít nemůžu.