Pohanský agnostik - aneb můj pohled na víru

20. května 2014 v 18:30 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Víra a potažmo celý koncept náboženství bylo vždy celkem problematické téma a každý si hledal svou cestu k té "vyšší moci", kterou každý nějakým instinktivním způsobem cítí. Vždyť i tak ateistický národ jako jsou Češi, kteří sice odmítají církve, tak stejně v něco věří. Ať už jde o tak profláklé téma jako jsou duchové a posmrtný život, nebo jen třeba výklad karet a síla symbolů/kamenů. Každá tato věc vyžaduje nějakou formu víry.


Vsuvka: Proto si myslím, že Češi nejsou ateisti, jak se tím každý chlubí, ale agnostici. (Nevíš co to je agnostik? Strejda Google ti poradí. Samotná filozofie je více komplikovaná, jak to tak bývá, ale v podstatě jde o to, že existenci boha nejde potvrdit, ale ani vyvrátit. Proto agnostici jsou tak nějak napůl cesty, jak rád říkám.)

Dnes se pokusím osvětlit, proč o sobě prohlašuji, že jsem "pohanský agnostik" nebo také "agnostický pohan".

Co se týče části o pohanství:
V první řadě je zde fakt, že se mi vždy líbila pohanská náboženství a jejich legendy a celkově mytologie. Dle mého názoru měli naši pohanští předci lepší vztah k životu. Měli k přírodě respekt, protože věděli, že stejně jako jim může poskytnout obživu, tak je může i zahubit. Díky tomu si byli i více vědomi rovnováhy, která je v životě potřeba. Lépe si uvědomovali, co je důležité a co ne. Jejich životy byly založeny na mnohem více jednoduchých věcech a zároveň i mnohem důležitějších. Až s nástupem civilizace a různých složitých struktur ve společnosti se začali od přírody pomalu odvracet.

Neříkám, že to je špatně, to ne. Pokrok prostě nezastavíš. A stejně jako přerod k civilizaci a státnímu zřízení přinesl mnoho špatných věcí, jako třeba otroctví, tak to přineslo i dobré věci, jako třeba umění.
Ale ono pouto s přírodou a s přirozeným řádem věcí nebyl ještě natolik narušen, jako o několik století později, kdy se tato ztráta pouta s přírodou stala i předmětem kritiky romantiků, kteří si této nesrovnalosti už začali všímat.

Co chci říct je to, že i po přechodu do civilizace si pohanské národy udržely nějakou formu povědomí o přírodě a rovnováze, která funguje nejen v ní, ale v celém vesmíru.

Když se to tak nadneseně řekne, zní to až moc ekoteroristicky. Ale budiž.

Ohledně agnosticismu:
Tento filozofický směr mě celkem zaujal, protože je, jak jsem již říkal, někde na půl cesty. Objektivně zohledňuje obě strany. Rozhodně kategoricky nenařizuje to či ono, jako například ateismus, který odmítá pomalu existenci čehokoli, v co se dá věřit, nebo fanatismus, který káže pouze jednu cestu víry a ostatní se snaží potírat. Existence boha se zkrátka nedá nijak objektivně potvrdit, ale ani vyvrátit. Toho si je snad vědom každý.

Aspoň takto jednoduše chápu agnosticimus já jako laik.

Nyní můj osobní názor s přihlédnutím k evoluci:
Nevím, jestli se ve vývoji mého názoru jedná přímo o přínos evoluce, ale vzal jsem v potaz lidskou anatomii. Konkrétně to, že podle zjednodušeného výroku člověk využívá pouze jednu desetinu svého mozku. Sice jsou studie, který to částečně vyvrací, protože každou část mozku používáme při jiné situaci a každý v jiné míře a taky někdo je větší pablb a někdo zase menší, ale i přesto tu zůstává fakt, že ho rozhodně nevyužíváme na 100% ale spíše na oněch 10%. Co si budeme povídat. Vždyť lidské tělo a tedy i mozek, se vyvíjelo po miliardy let, kdy jsme si bohatě vystačili s klackem a kamenem, a pouze v těch několika posledních tisících let, jsme ve fázi "homo sapiens (sapiens)", kdy máme něco jako civilizaci. A teprve několik málo století máme moderní medicínu a vědu. Tudíž mozek jsme nějak intenzivně začali používat poměrně nedávno a podle mého názoru jsme se ho ještě nenaučili používat se 100% efektivností.

Proto si myslím, že člověk v současné době ani není schopen pochopit něco jako je pojem "vyšší moc". Podle mého názoru je tato "entita", dá-li se to tak nazvat, natolik složitou a komplexní záležitostí, že na to naše mozky zkrátka nestačí, a pokud vůbec. Pokud si připustíme, že ta "vyšší moc" zapříčinila Velký třesk a tudíž i vznik dnešního světa (otázka bokem - Co bylo před Velkým třeskem? Hm? Nic? Dokážete si to vůbec představit?), tak pochybuji, že v našem současném stavu si to dokážeme byť jen v hrubých obrysech představit, natož pochopit.

Možná to pochopíme až po smrti. Ano, věřím v posmrtný život a duši. Naše těla jsou v podstatě stroj z masa a kostí a každý stroj potřebuje ke svému fungování nějakou energii. A tou naší energií je právě duše. A jelikož z fyzikálního zákona o zachování energie vyplývá, že energie se nemůže vytratit, jedině přeměnit, tak se podle mě i duše po smrti transformuje do jiné formy, té posmrtné. Proto podle mě mají duši i všechna zvířata. (A ne, stromy a rostliny ne, jak už určitě někdo otvírá hubu a chce začít rádoby filozoficky peachovat. Zvířata a rostliny jsou dle mého dvě odlišné věci. Možná mají také duši, ale určitě ne na stejné bázi jako my, zvířata...bohové, to je teda myšlenkový pochod).

A jelikož na světě není nic černobílé, vše jsou pouze různé odstíny šedé, tak i tato "vyšší moc" se projevuje v různých formách, aby udržovala ve světě rovnováhu - stejně jako je třeba narození a smrt, den a noc nebo láska a nenávist.

A právě toto podle mě nejlépe vystihují pohanská náboženství, kdy ke každé části našeho světa a života je přičleněno nějaké božstvo s určitým chováním, které je mu vlastní, aby mohlo naplňovat svou úlohu ohledně udržování rovnováhy (bůh života vs. bůh smrti, bůh světla vs. bůh tmy, bůh lásky vs. bůh nenávisti). Navíc tato různorodost v projevech vyšší moci je znásobena i tím, že není omezena pouze na jedno pohlaví, ale na obě - jak mužské tak ženské. Velmi často ve stejném poměru, nebo velmi blízko tomu.

Na závěr ohledně "náboženských textů":
Nic takového neuznávám. Všechny legendy, jak řecké/římské, slovanské, keltské, severské, finské, etruské, egyptské, babylonské a další, to vše vždy byly, jsou a stále budou legendy.

Přirovnal bych to k pověsti o praotci Čechovi. Všichni ji známe, známe celý její příběh nebo přinejmenším její hlavní část. Ale furt je to pověst. Možná to popisuje skutečnou událost nebo aspoň její část či náznak, ale všichni víme, že kvůli faktu, že to je příběh, pověst, legenda, je zde mnoho věcí zmetaforizováno, pozměněno, vynecháno, přidáno. Zkrátka nedá se tomu na 100% věřit, možná ani na 50% nebo dokonce i míň, protože nemáme proto žádný pádný důkaz. Je to prostě pověst.

Pověst!

A to stejné cítím ohledně pohanských legend a mýtů.

Jsou to prostě legendy a mýty.

Snad jsem to na tomhle přirovnání s praotcem Čechem vysvětlil dosta jasně a srozumitelně.

Tak, to je prosím popis mých myšlenkových pochodů o tom, jak jsem dospěl ke své víře. Nevyžaduji váš souhlas či svolení. Je to jen vysvětlení jedné části mé osobnosti :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. května 2014 v 19:13 | Reagovat

Hodně zajímavý článek, přesto dovol trošičku (snad) konstruktivní kritiky:
lidé podle většiny výzkumů využívají prakticky plný potenciál svého mozku ve většině situací.
To, že máme vědu a medicínu nesouvisí ani tak s tím, že bychom byli chytřejší, ale spíš s postupným rozvojem naší civilizace, který tímto způsobem přináší plody práce našich (mimochodem taktéž velmi inteligentních) předků.
Ohledně duše: už pantáta Aristoteles rozlišoval vegetativní, vnímavou a rozumovou (přičemž jen tato poslední je nesmrtelná) a já s tímto jeho výkladem souhlasím.
Nechci nijak polemizovat s tvým článkem, píšu to spíš jen pro zamyšlení :-)

2 Lenin Lenin | Web | 20. května 2014 v 20:06 | Reagovat

Článek se mi líbí, nejspíš jsem taky ten agnostický pohan, i když... řekla bych, že jsem agnosticý pohan, který má o velikej kus blíž k ateismu než k fanatismu, protože já vesměs věřím hlavně ve vědění, ale bojím se duchů a smrti, takže musím uznat, že v něco mezi nebem a zemí věřím, i když se mi to neříká lehce. :-D

Je zajímavé, jak sis vysvětlil zákon o zachování energie. Já to vždycky chápala tak, že energie zemřelého těla se jednoduše zachová tím, že poskytne potravu (energii) nejprve rozkladačům, pak třeba rostlinám, tím pádem i býložravcům, masožravcům a pořád tak dokola. Vlastně jsme všichni jen neustále recyklovaná energie. Takže v podstatě ano, opravdu se převtělujeme do x dalších organismů, když zemřeme, ale rozhodně to nevidím tak, že až zemřu, stanu se kuřátkem. Škoda. :-D

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. května 2014 v 22:30 | Reagovat

Tak tohle je moc hezký článek a navíc obsahuje moc hezkej názor na zmíněnou problematuku... Nejspíše to máme ve spoustě bodech takové podobné :)

4 María María | Web | 21. května 2014 v 7:21 | Reagovat

Zajímavý článek. Sice se mi moc nezdá ta část, že zvířata mají duši, zatímco rostliny ne. Na stejné bázi rozhodně nebude, ale pokud má duši jeden druh živých organismů, proč by ji neměl druhý? Teď asi rádoby filosoficky peachuju, ale jak by to bylo s duší u různých jednobuněčných organismů? :-)

Taky jsem nejspíš agnostik. Koneckonců, kdyby šla existence boha doopravdy dokázat (nebo vyvrátit), nebyla by to už záležitost víry.

5 sarush ef sarush ef | Web | 21. května 2014 v 11:33 | Reagovat

Já jsem teda třeba úplný ateista. Pohanství a antika mě taky docela zajímá, to přemýšlení se mi líbí, ale nikdy jsem to nezačala brát nějak vážněji.

6 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 21. května 2014 v 13:08 | Reagovat

Souhlasím s tím, že pohanství bylo skutečně jako jediné náboženství po staletí nejblíže přírodě a přirozenosti. Přijde mi absurdní odmítat tělo a soustředit se jen na duši. Známe to přece sami, že když jdeme po kladině a najednou nám někdo na jednu ruku položí těžký slovník, že nás to vyvede z rovnováhy. Máme pak dvě možnosti, jak snížit riziko pádu, avšak obé směřuje k tomu, aby opět vše bylo vyrovnané. Buď odhodíme těžkou knihu a zpátky se navrátíme do původního stavu, nebo si na druhou ruku položíme zátěž o stejné hmotnosti.

Je jasné, že nemůžeme pochopit věci mezi nebem a zemí. Drtivá většina lidí ani nechápe, jak fungují lidské vynálezy jako je televize, počítač nebo mobil a přitom se s nimi setkáváme každý den. Kromě toho pokud se budeme dále zabývat Vesmírem, problém je v tom, že vědci (netuším jak!) dokázali, že Vesmír má konec. Há. A co je teda za tím Vesmírem? Jiný vesmír? Vzduchoprázdno? Ohromný stařík s bílým plnovousem na obláčku?

Jděte mi k šípku s Anselmem z Canterbury nebo Tomášem Akvinským a jejich ontologickými důkazy boha. Jsou to jen úvahy. Albert Einstein měl také jen úvahu a ukázalo se, že neplatí vždy, jak se prvně usuzovalo. Nic není nikdy 100%. Je to jen otázka toho, zda tomu člověk chce uvěřit. Je to na jeho svobodné vůli a přijde mi irelevantní snažit se někoho umlátit v této věci argumenty (ať už slovními, nebo těmi s ostrou čepelí a ohněm) a přitom hlásat, že ten starý dědula nám všem dal svobodu volby. Jasně, můžeš se svobodně rozhodnout, jestli budeš žít jako žid/křesťan/muslim, nebo jestli zhyneš jako pohanský pes. Vážně skvělý projev údajné inteligenční nadřazenosti.

Ale to jsem se dosti odchýlila od tématu. Tvé úvahy jsou pozoruhodné a upřímně řečeno, dají se pochopit, už jen z toho důvodu, že v minulosti Čechům dosti dlouho trvalo, než se stali zcela křesťany (hovořím i o duchovenstvu!). Vlastně křesťanství jako takové i s jeho zákazy pro duchovní (celibát atd.) se u nás prosadil až koncem vlády Karla IV. A dup! Hnedle nám do toho přišli kališníci. Češi vlastně nikdy nebyli nábožní, spíše prospěchářští a jejich náboženství a rituály dle toho vypadaly. Čímž však nechci naznačit, že jsi typický prospěchářský Čech.

Ačkoliv celý Tvůj systém vychází z logických úvah hmatatelného charakteru, neubráním se otázce, zda praktikuješ nějaké rituály či podobně. Či celé pohanství v Tvém podání se opravdu omezuje jen na úctu k přírodě a k rovnovážnému stavu.

7 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 21. května 2014 v 16:45 | Reagovat

[6]: Ne, žádný rituály atd. nepraktikuji. A pokud někdy budu, tak to bude čistě jen o tom respektu k té přírodě, rovnovážnému stavu, whatever. Chci tím říct, že pokud se někdy nějakého zúčastním, tak to nebude z důvodů, jako mají křestané/židé/muslimové (tedy si vymýt mozek, konat něco jen proto, že to tak někdo řekl, protože se to má... víš co myslim ne, fanatismus a jeho různé stupně gradace), ale proto, že to bude moje vlastní volba a chuť něčemu vzdát hold. Ve stylu "take it easy" ... Sakra, říkal jsem že dnes nemám mozkovou kapacitu :D Snad si mě pochopila :D

8 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 21. května 2014 v 16:51 | Reagovat

[7]: Pochopila jsem Tě naprosto přesně. Vlastně jsem tuhle odpověď i čekala a spíše by mne překvapilo, kdybys mi řekl, že třeba zapálíš svíčku na slunovraty a rovnodennosti.

9 dbdsfsdfb dbdsfsdfb | 22. května 2014 v 17:35 | Reagovat

To, že využíváme 10% mozku není ani tak zjednodušený výrok, jako spíše ne úplně pravdivý výrok a spíše je to mýtus.

10 m. m. | Web | 22. května 2014 v 18:46 | Reagovat

Mám to hodně podobně. Pohanství mě baví, do jejich mýtů a legend jsem nikdy až tak nezabředla, ale bavilo mě už se ve škole o pohanech učit, tedy hlavně o jejich soužití s přírodou a rituálech, které během roku provozovali. Jednu dobu jsem měla partičku kamarádů, co byli pohani a brali to, i magii, velmi vážně. Párkrát jsem s nimi slavila Beltaine nebo Samhain a musím říct, že jsem se nikdy v životě necítila tak správně. Jako bych konečně byla tam, kde mám být, a dělala přesně to, co mám dělat. Teď, když už se s nimi neznám, to nijak zvlášť neslavím, ale pořád mám k těm dvěma svátkům vztah, hlavně tedy k Samhainu/Halloweenu. Dovedu si představit, že bych ty rituály znovu s někým dělala (samotnou mě to nebaví, ani jich většina nejde), ale nemám pocit, že bych nějak urážela Bohy, když je nedělám :)

Baví mě obecně během roku hodně myslet na přírodu a náš vztah k ní. Neberu to nijak nábožensky, jen si z toho vytahuju střípky, co mi dávají smysl, stejně jako třeba z buddhismu či stoicismu. Všechno dohromady mi to dává náměty k zamyšlení a pomáhá mi to utvářet mou vlastní životní filozofii. Dává to pak všechno smysl.

V posmrtný život věřím taky, mám o něm poměrně konkrétní představy, které jsem si upřesnila během meditačního kurzu. Měla jsem tam pár takových momentů, kdy jsem si prostě byla jistá tím, jak to bude vypadat, a naplnilo mě to obrovským pocitem štěstí. Kdoví, jak to bude, ale tak by mě to bavilo :) Sním o tom, že po smrti dostanu konečně příležitost všechno pochopit, všechno uvidět jako bytost, která své rozumové kapacity dokáže využít na 100%. Jen stěží si dokážu představit, jak pak musí všechno vypadat a dávat smysl. Mám představu, ale zároveň věřím, že musí být nahony vzdálená tomu, jak fantastické by to opravdu bylo. Něco jako profesor Manhattan :D Jak ten mě bavil 8-) Při meditaci jsem párkrát měla stavy, kdy jsem leccos viděla jinak, tak trochu v jeho stylu, proto věřím, že věnovat se jí naplno musí mít neuvěřitelnej vliv na lidskej život.

Náboženským textům nevěřím už proto, že jsem párkrát v životě hrála tichou poštu. Jak může někdo věřit tomu, že se všechno stalo přesně tak, jak to bylo popsáno v nějakém náboženském textu? A jak může vůbec někdo věřit Bibli, která si sama na tolika místech tak brutálně odporuje nebo nedává smysl? Obdivuju křesťany v tom, jak to všechno před sebou samými dokážou obhájit a pořád tomu věřit. A zároveň se toho děsím.

Každopádně se mi velmi příčí jakákoli filozofie nebo náboženství, kde by mi někdo chtěl něco kázat či něco zakazovat. Vlastně i z toho meditačního kurzu jsem se odtrhla ve chvíli, kdy mě jeho mentoři chtěli nutit k rapidnímu přechodu na vegetariánství. Neřeknu, kdyby měli pro člověka nějakej program, jak přejít pomalu třeba v rámci jednoho roku. Ale ze dne na den? To prostě nemůže bejt správný :-D Já věřím jejich důvodům, proč to má vzhledem k meditaci smysl a proč je to zapotřebí. Ale když mě někdo do něčeho takhle nutí, čuchám sektu a zdrhám. Totéž platí o křesťanech nebo o jehovistech.

S těmi procenty využití mozku nevím, kolik to má být přesně (to asi neví nikdo), ale nechápu, jak si někdo může myslet, že ho využíváme 100% 8-O Teď možná plácám, ale mám pocit, že jsem četla o nějakých pokusech, kde zjišťovali, že snad lidi, věnující se duchovním činnostem, ho využívají víc...? Nevím, to bych musela strávit večer googlením, ale věřím tomu, že jsme v použití mozku velmi omezení a že kdybychom ho uměli používat víc, naše civilizace by vypadala o dost jinak.

K tomuhle tématu btw, viděli jste film Všemocný? :) Má to tedy podle mě dost much k zamyšlení, třeba si myslím, že pokud bychom skutečně dokázali využívat mozek naplno, nějaká honba za penězi by nás opravdu nezajímala, neboť bychom pozbyli ega a byli bychom spíš jako ten Manhattan. Ale co já vím. Je to jen něco k přemýšlení a diskusím na dlouhé večery.

11 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 7. července 2014 v 12:36 | Reagovat

Dobrý článek! Jak psala Maglaiz "soustředit se i na tělo, nejen na duši," toto tvrzení je mi velmi blízké. Zastávám názor, že materiálno by bez duchovna existovat nemohlo. Tudíž božská existence pro mě nesídlí někde na nebesích, ale je naprosto všude, rozpíná se v celém vesmíru, je i v těch klávesách, která mačkám, abych mohla napsat tento komentář. A tudíž je i v nás, v každém kousku přírody. Byla jsem vychovávaná jako křesťanka, především babičkou, o níž bych se nebála použít výraz fanatik. Jak jsem dospívala, zjistila jsem, že mi toto náboženství nesedí, něco mi tam nehraje, ať už příběhově, či realizací. A teď nemyslím jen tu nenáviděnou církev. Církev a víra byly vždy něco jiného a víru by měl mít člověk v srdci, nikoliv v knížkách a podobných cypovinách. Postupně jsem se od tohoto náboženství oprostila a časem přijala cestu novopohanství. Nejde mi o zachovávání všeho á la living history, nýbrž možnost, skrze ní ctít přírodu jako takovou, kterou vnímám za jasný důkaz božské existence. Líbí se mi ta vyváženost mužského a ženského elementu v podobách božství, samotní bohové se mi zdají mnohem lidštější a tím pádem reálnější, podobnější skutečnému světu. Líbí se mi volnost, jakou to vše přináší. a patrně z tohoto důvodu bych ani nechtěla být členem nějaké pohanské organizace, ačkoliv některé sleduji, protože si nemůžu pomoct, zase to na mě působí jako nějaké církve. Navzdory tomu křesťanství úplně nezavrhuju ani proti němu nebrojím, pořád jej považuju za inspirativní náboženství, jen já v něm nenašla to, co jsem chtěla.¨

A jak píše Maglaiz, když se na to mrkneme historicky, zjistíme, že ono všem se nám to křesťanství nějak nehodilo, nevonělo nám. Akorát už mám občas osypky, když někde slyším/čtu slovo "ateista". Zažilo se totiž úplně špatně a dnes říkáme těm, kteří nevěří v nic, že jsou ateisté, byť se jedná o bezvěrce. Ateisté vyloženě brojí proti jakýmkoliv náboženstvím a když jsem se takových lidí zeptala, jak to vlastně mají, tak téměř každý mi řekl, že v něco blíže nedefinovatelného věří. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama