Květen 2014

Zkouškové: Žiji, přežívám, existuji

26. května 2014 v 17:48 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Jak to tak v tohle roční období bývá, tak přízrak jménem Zkouškové Madafaka ožívá, nazouvá papuče s králíčky, obchází všechny studenty a šeptá jim laškovně do ouška Už se to blížííí, zatímco si pošušňává na jejich mozkových buňkách.

Nehodlám se vymlouvat na nedostatek času. Je to už takové to studentské klišé. Čas je, ale tělo připravené jaksi není. Jen otevřu knížku, tak po asi 20 stránkách mě už začínají bolet oči, tudíž třeba takového Sběratele jsem louskal asi 3 týdny (i když asi 90% z toho tvořilo učení na test z managementu a dny doma, kde vládne taková atmosféra, že lidi se slabšími nervy by asi začli zpívat Lalala zatímco by je vezli do blázince). Jakýkoli mozkový proces je nadlidský výkon. Hned po první stránce mi hlava migrénou hlásí, že žádné informace přijímat nebude a prostě ne. Můžu se vztekat jak harant v hračkářství kterýho popad megalomanský amok po plyšácích. Ale stejně ne. Ne a ne a ne. A přitom je ta hlava tak dutá, že by člověk řekl, že by to nemělo dělat problém. Budu si s ní muset nějak promluvit. Volejte Chocholouška.

A nebo zkusit gumové medvídky mezi skripty?


Pohanský agnostik - aneb můj pohled na víru

20. května 2014 v 18:30 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Víra a potažmo celý koncept náboženství bylo vždy celkem problematické téma a každý si hledal svou cestu k té "vyšší moci", kterou každý nějakým instinktivním způsobem cítí. Vždyť i tak ateistický národ jako jsou Češi, kteří sice odmítají církve, tak stejně v něco věří. Ať už jde o tak profláklé téma jako jsou duchové a posmrtný život, nebo jen třeba výklad karet a síla symbolů/kamenů. Každá tato věc vyžaduje nějakou formu víry.