WTF momenty a jiné

11. února 2014 v 15:00 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Aneb když se dostanete do situace, kdy vám dech nestačí, slova nejsou k nalezení a jen nevěřícně civíte co se to kolem vás zase děje za cirkus.

Tenhle článek mi leží v rozepsaných už hóóódně moc dlouho, což je ostatně jasné i z jednotlivých dat. Těžko říct jestli to jsou vysloveně wtf momenty, ale jsou to věci, co mě nečím namíchli, případně mě naopak něčim trochu rozesmáli. Budiž článek...


31.10.2013 - Kluci jako buci
To si takhle jdu kolem 18:30 ze školy směr privát. Zrovna jdu kolem Afi palace v Pardubicích když vidím, že naproti mě jdou nějací dva týpci asi kolem 25-30 let. Takový dvě metra už na dálku. Jeden měl módní lesklou péřovou bundu (možná fialovou, už si nepamatuju), druhej takovej ten módní kabátek. Oba byli trochu až moc upravený, samý doplňky, vlasy takový metroušsky učesaný a ten jeden za sebou ještě táhnul kufr na kolečkách. Říkám si: "Ty vole, buzny"

Nevšímám si jich až do momentu, kdy mě zastaví a osloví.
(V hlavě děsivé scénáře na co se ty bukvy můžou tázat, snad ne na trojku)

Z řeči jde poznat, že to jsou cizinci. Sice mluvili celkem dobře česky, ale furt to bylo takové lámané. Tak tam tak stojím, koukám na něj stylem *tak se už herdek vymáčkni* a jak tak čekám, tak si všimnu, že na náprsní kapsičce mu visí nějaká cedulka. Tak se na ní zaměřím, zapnu zoom, zaostřím a tam jak vrata "Církev Ježíše Krista". A přesně v ten moment co jsem si to přečetl mi řekl A mohu si s váma promluvit o víře?
Neuběhla ani vteřina, možná tak její desetina, nebylo třeba se rozmýšlet, automaticky ze mě vylítlo Tak to ne, otočil jsem se a odešel. (Až mě ta má flashová reakce zarazila, já su totiž děsný sociální lenochod) Asi koukali, kulišáci. Čekal jsem nějaké peprné vyfuckování a místo toho jsem jen zaslechl takovým hláskem konipáskem Pjekný vešer. A to prosím bez ironie nebo sarkasmu. Nevím, jestli jsou natolik slušní a dobře vychovaní, nebo naopak tak blbý a vlezdoprdelácký. Asi od každého trochu.

Ale co taky čekali, v týhle zemi agnostiků, že si s nima zrovna sednu na kafčo a budu drbat která kapitola té science-fiction zvané Bible se mi líbila nejvíc? Asi vypadám jak ztracená fetující existence, kterou by mohli spasit, vyvést ze spárů Satanových, a pak mě vystavovat na konferencích a fotit mě do propagačních brožurek pod heslem "Naše úspěchy".

Ale to ne! Desťák se jen tak nedá! Leda za cookies.

31.10.2013 - Rádoby gentleman
... Další moment je ze stejného dne. Ale už to není Wtf, ale spíše úsměvné.

To takhle čekám na nádraží než mi přijede vlak a pojedu domů. Jenže jsem tam byl celkem brzo a tak ještě jel nějaký dřívější vlak. Zastavil a ted jsem viděl, že nějaká dívčina ve vagonu naproti mě chce vystoupit, ale zápasí se dveřma jak Perseus s Krakenem, dveře se otřásají, ale nepovolují. Tak tedy ladným krokem přiběhnu, odhodlán pomoci dívce v nesnázích, a jako správně vychovaný hoch ty dveře otevřu.

A ted ta vtipná část... Možná jste si už z mé fotky v záhlaví všimli, že velká část lidí (všichni) si o mně myslí, že jsem skinhead, nácek, xenofob... prý tak vypadám a působim.
No, a ta dívčina z vlaku byla Vietnamka :D

Měli byste vidět ten její výraz. Asi byla připravená na to, že za svůj život zažije spoustu různých věcí a dostane se i do různých situací, že možná i uvidí medvěda srát medaile a koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Ale to, že jí dveře gentlemansky otevře skinhead a ke všemu se na ní i usměje, to mezi ně evidentně nepatřilo. Na její tváři byl znát lehký Mind blown.

4.11.2013 - Kterak jsem navštívil nemocnici
Návštěva infekčního oddělení v pardubický nemocnici byl teda zážitek na celej život. Poslala mě tam doktorka, protože se jí nelíbilo, že po téměř vyléčené streptokokové angíně se mi zas vrátila skoro v plný síle, tudíž měla podezření na mononukleozu. Šel jsem tam teda "jen" s angínou, ale díky "příjemné" sestřičce jsem si připadal jako kdybych měl nejmín lepru zkříženou se SARS. Škoda, že se lidem nemá přát nic zlýho, hned bych měl seznam chorob co by jí slušely.

Že to je mimořádná ku*va, které byste nejraději nastavili nohu aby slítla a rozflákala si ciferník, mi bylo jasný hned v první moment co promluvila. Sedím v čekárně, ona se odněkud vyloupne jak Copperfield, proletí tam jak formule a jen kolem sebe háže kydy "Dali mi všichni kartičky? (Vytahuju ji z kapsy) Ne? (Chci ji podat tu kartičku) Tak přijdu až to budete mít připravený (Zavře za sebou dveře ordinace a já natáhlou ruku s kartičkou)". Pak vyleze znovu a jak fúrie na mě "Už to máte?!". Celkem vylezla třikrát, pokaždý s něčim strašně důležitym, jednou kartička, pak nějaký papíry a pak ještě kvůli něčemu. Pokaždé příjemná jak posezení na rozpálené plotně s holym zadkem.

Nakonec jsem šel dovnitř, že si vyplní moje údaje do počítače: "Tak se tady posadte (odstrkuje mou židli nohou skoro až na druhej konec místnosti), ale dál, DÁL, nepotřebuju chytit to co máte v krku". A vše hezky řečeno tónem "Táhni ode mě ty chodící mrtvolo!"

Prostě ženská kterou je zaživa vykuchat a posypat solí málo.

Ještě štěstí, že jak doktorka vyřkla smrtící kletbu "výtěr z konečníku" (zlatá Avada kedavra, vám povídám), tak se toho ujala jiná sestřička. Protože kdyby to bylo na týhle pizdě, tak bych přišel nejen o panenství, ale nejspíš i o pevný zdraví a odnesl bych si nejen vzpomínku na nejtrapnější moment svého života, ale nejspíš i vývod bokem.

A ke všemu jejich čekárna byla chodba, kudy vozili lidi z lůžkovýho oddělení ven. Takže si tam tak sedim (chronologicky ještě před vstupem do ordinace) a teď přivezli nějakou babičku na tom pojízdným lůžku, zastavili ji téměř u nás. Ona se na nás podívala, nadechla se a z plna hrdla vydechla směrem k nám a pusu dokořán až jí bylo vidět na mandle. Prostě si na nás "zakašlala". Vypadalo to jak z nějakého horroru, takový ten "dech smrti". Myslel jsem, že budu lozit po stěnách jak nebylo úniku.

14.11.2013 - "Nemáte pár drobných?"
Asi za hoďku se chystám vyrazit na vlak a už ted chytám amok. Po cestě jsou totiž dvě stanoviště prapodivných existencí že jen pohled na ně vám vezme veškeré iluze pěkného dne.

Nejprve na prvním stanovišti je taková klasika. Nějací dva ožralové/bezdomovci (těžko poznat co to je zač, místo lomítka by tam mohla klidně bejt pomlčka). Pokaždý zastavujou lidi a žebraj o prachy a pokaždý mají jiné důležité důvody (ale hezky promyšlený, to jo, kdyby si místo toho radši našli práci). Ani je neposlouchám, za plné chůze jen vždycky odseknu "Spěchám". Hotovo.
Ale chudáci lidi, kteří se tam zasekají a nevědí, jakou výmluvu ze sebe vykoktat dřív. V takovém momentu jsem rád, že jsem dostatečně bezohledný.

Jenže ta druhá existence poblíž vlakáče, to je už jinej kalibr, ač na to nevypadá. Je to nějaká ženská asi po 40 co chodí o holi. A teda její strategie je hodně tragikomická, leč věřím že účinná.

Člověk přejde poslední semafor před vlakáčem a už ji z dálky vidí. Než k ní člověk dojde, tak to je nějakých 15-20 metrů, jenže celá šaráda začíná pomalu už když čekáte na zelenou na přechodu. Pokaždý to je stejný. Jdete po pravé straně chodníku, ona si vás na těch 15-20 metrů už všimne a to už prostě vidíte, jak na vás zaměřeně čumí, predátorská termovize ON a de vám pomalu naproti jak kočka na myš. Tak se začnete pomalu přesouvat na levou stranu, že se jí jakože vyhnete když jde naproti vám. Na to ona reaguje tak, že se také začne pomalu přesouvat na druhou stranu přesně jako vy. Když máte čas, můžete to ještě zkusit zpátky na pravou stranu, ale je to houby platný, protože ona se ihned přesune taky. Můžete si tam tančit labutí jezero jak chcete, stejně vám půjde naproti jak přízrak. A když už je skoro u vás, nastává konfrontace a už otevírá pusu a spouští jak kolovrátek tu svou pohádku co je každý pátek na chlup stejná, tak musíte udělat jednu věc. Z ničeho nic rychle zrychlit a jen odseknout třeba "Nemám čas", protože pokud pujdete stejnou konstantní rychlostí jako doposud, tak před vás briskně skočí hůl nehůl, pomalu jak bandita z Mrazíka, zatarasí vám cestu, žádnej ale vůbec žádnej osobní prostor a naval prachy milej zlatej.
A celé je to umocněné takovým nepříjemným faktem, že furt imrvére třese levou rukou. Nevím jestli s ní vážně něco má, ale vypadá to spíše jako Žebrácká herecká škola s.r.o. Kdyby neměla tu hůl tak si myslím, že tou třepavkou odvádí pozornost, aby vám druhou rukou mohla prošmejdit kapsy.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lovitka lovitka | Web | 11. února 2014 v 16:34 | Reagovat

A přesně proto nerada vycházím z domu :D

2 Ewelyn Dark Ewelyn Dark | Web | 11. února 2014 v 16:39 | Reagovat

:-D Prvá reakcia na text bol neskonalý 5 minútový výtlem. Poznáte to, človek sa chechtá viac minút v kuse a už nevie, aké pazvuky má robiť, aby to prestalo. Potom to moja myseľ prebrala znova a nasledovala ďalšia salva smiechu, ktorá potrénovala moje brušné svalstvo na ďalší týždeň dopredu. Zhrnuté a podčiarknuté, krásne historky zo života, ktoré naozaj spestria všedný deň. :-D

3 Adelaine Adelaine | Web | 11. února 2014 v 17:51 | Reagovat

Takže metroši a ještě křesťani? No paráda, svět jde do pekel, doslova. :D To je síla.

4 Tai Todd Tai Todd | E-mail | Web | 11. února 2014 v 18:35 | Reagovat

A to se vyplatí, já bych tu sestřičku asi vydýchávala s klidem jen těžko :D Já mám takových momentů nejvíc, když jdu po městě a vidím tam ty "nadbíhače a nabírače" z O2 a podobně. Už z dálky je poznám, supí výraz a složky v rukou. Vždycky se jim snažim vyhnout, dělám, že neexistuju, sluchátka v uších a vždy jdou ti tataři za mnou, i když vidí, že mám sluchátka ( jen blb by přehlídl bílý dráty přes bundu, když jsem vždy v černé). Nejvíc mě dostal jeden, kterého jsem minula a on za mnou běžel. To jsem se hodně ovládala se neotočit a jednu parádní mu natankovat, když mě dohnal, těmi těžkými prsteny, co nosím by ho to myslím bolelo ještě za týden :D

5 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 11. února 2014 v 20:13 | Reagovat

[4]: A co teprv, když je vyzbrojí motorem a kolečkama (to divné posouvátko, aby je nebolely nohy). Kam se na ně hrabe Kobra 11. :D

6 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 7. března 2014 v 20:07 | Reagovat

Na zážitky s různými příslušníky církví mám většinou fajné vzpomínky. A někteří byli do své činnosti vskutku tak zapálení a šťastní. :D

U nás na jednom náměstí nedávno pod suchou jistého světce seděla cikánka a žebrala. Ovšem jakým stylem - vyřvávala "Můžete mi přispět a nebo si můžete třeba nasrat!" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama