Wow, to je pavučin

14. dubna 2013 v 19:48 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Jo, jo, jo. Já vim. Posledních pár týdnů jako bych zmizel z povrchu virtuálně-zemského.

Nebudu se vymlouvat na nedostatek času. Toho mám na rozdávání, že už z nudy nevím na který seriál se dívat dřív a mé otlačené pozadí od sezení už volá po nějakém sportu, až se červený alarm a siréna můžou posrat. Jen jsem ted prostě neměl nejmenší chut něco dělat s blogem. Ještě že jsem tenkrát přednastavil ty kresby-prvotiny, jinak by to tu už asi Standa vykop z AK za neaktivitu.


Má blbá nálada pokračuje. Navíc kolem Velikonoc mě skolily hned tři nádherné nemoci a pomalu to vypadalo i na čtvrtou. Snad jsem si to vybral na rok dopředu, doufám.

Mimochodem, účastnil jsem se i druhých scio testů. Šel jsem tam nemocný, bylo mi šoufl, měl jsem blbou náladu, nevyspalý, vůbec jsem se neučil a co? Ve výsledku lepší výkon než minule, kdy jsem byl zdravý, v dobré náladě a naučený. Zlepšení o 20 procent, tedy z percentilu 47 na 67. Ale stejně to nestačí a na poslední třetí pokus nemám odvahu požádat rodiče o peníze. Protože vím, že to nemá cenu. Dokázal bych výsledek zvednout na 75, v tom si věřím, ale lonské roky bylo třeba minimálně 85 a myslím, že letos to bude stejné. Holt v Praze je konkurence kurva veliká.

A to nemá co dočinění s nějakým nízkým seběvědomím nebo pocitem méněcennosti. KURVA! Proč si vždycky každý ihned myslí, že si vůbec nevěřím! Rodiče, učitelé, spolužáci, přátelé...všichni! O tom to vůbec není. Je to o tom, že znám své schopnosti a dovednosti a prostě vím, že matika (což je vlastně třetí oddíl ve scio) vůbec, ale vůbec není moje silná stránka, ať se snažím sebevíc. Po studiu na gymplu už bych o tom měl mít nějaký obrázek, ne? Co se matiky týče, má mysl je skoro jak tabula rasa, ovšem v tom negativním slova smyslu. Kdežto naopak třeba angličtina má silná stránka je. Proto si naopak věřím na příjimačky na Angličtinu do Pardubic. Sice tam podle všeho budou mít začleněny i otázky na anglo-americkou literaturu, což pro mě bude krapet oříšek, protože jsem na gymplu de facto neměl češtinu (ani se neptejte, situace na našem gymplu byla vážně zajímavá. Maturita z češtiny u nás nebyla ani tak o vědomostech, ale spíše o přirozené inteligenci a jak moc dobře se umíte vykecat z průseru). Ale pokusím se někde sehnat lonské testy a uvidím. V nejhorším si najdu nějaký přehled na wikipedii (no co, furt lepší než nic) a pokusím se to naučit.
Prostě, na angličtinu si věřím. Navíc je to i jedna část příjimaček do Brna na Mendlovku, takže tam si věřím aspon z 50%.

Víte co jsem tím chtěl říct, ne? Zkrátka člověk by si měl uvědomit své kvality a slabosti a podle toho jednat, očekávat vývoj a odlišit, co je v rovině teorií reálné (a stojí za to bojovat) a co nereálné (a nenechat se tím umořit). Já si to alespon z části uvědomil a mám nějakou představu o tom, jaké jsou mé reálné šance na přijetí na jaké fakulty. Ano, snažím se i přesto překonat své slabiny a tím nejlepším způsobem zdolat třeba onu matiku, ale pořád vím, že to jsou slabiny a rozhodně si nenechám neúspěchem rozházet psychiku.

Ale co se tady snažím s nějakým vysvětlováním. Beztak to zase aspon polovina čtenářů pochopí úplně jinak, vyloží si to po svém, oni budou ti klaďasové a já ten největší záporák. I když záporáci se mi většinou líbili. Jsou hrozně nepochopení. Ještě ted si živě pamatuju, jak třeba Adelaine kdysi psala věcný článek o homosexualitě, se kterým mimochodem v zásadě souhlasím, a samozřejmě komentáře se změnily ve válečnou zónu, protože to několik chytrých hlav opět nepochopilo.

Zpátky ke studijním výsledkům.
Bohužel to nepochopí ani nikdo z rodiny. Očekávají ode mě zázraky, protože to už asi rodina dělá. Nevím. Nebudu si tady stěžovat na ty jejich výčitky a kéry typu Nic neumíš! Skončíš na pracáku! Stojíš nás jen prachy!, protože asi nejsem jediný, co si tím prochází a ani to za mě nikdo nevyřeší. Sice to je dost velká motivace zlepšit výkon, dostat se na vysokou a být s nimi co nejmín v kontaktu, ale síla té jejich demotivace je neuvěřitelně silná, že si to prostě člověk chtě nechtě připustí k tělu a úplně to vyruší tu motivaci.
Vadí mi taky to, že si o tom nemám s kým popovídat. S přítelem nemůžu, protože, zkrátka, no...už asi dlouho mým přítelem nebude. A tady doma nemám vůbec žádné kamarády. Všichni jsou rozházený po univerzitách po celé ČR a co je rok dlouhý, tak je nevidim. A ano, sice tu mám vás, blogové přátele, ale musíte sami uznat, že psát si s někym na chatu a mluvit s někým tváří v tvář nad hrnkem čaje nebo u žrádla, to je prostě něco úplně jiného.

Navíc ještě jedna maličkost. Mamka se ségrou tuhle při obědě začaly probírat homosexualitu. Dostaly se k tomu tak, že mamka řešila, že babička měla za života furt narážky, že mamka s tetkama mají někde nemanželského bráchu od dědy. Samozřejmě se vtipem došlo k tomu, co kdyby jsme tedy toho strejdu měly a byl to gay. To najednou bylo řečí, jaká by to byla ostuda a hanba. A že když to vidí v televizi nebo na ulici, tak se jim chce blít. Jak by to pozavírali a povraždili. Ani nevíte jak blbě se mi tam sedělo s nima v jedné místnosti, poslouchat to, přikyvovat a snažit se co nejrychlejc sníst oběd. A horší je, že těmihle názory se řídí snad každý v širém příbuzenstvu.
Nemáte nejmenší tušení, jak se těším na ten den, kdy se konečně osamostatním, dodělám vysokou, najdu si vlastní bydlení a nějakou stabilní práci a pak jim to vmetu do xichtu Sem teplej, srovnej se s tim. A říkám vám, oni se s tim nesrovnaj. Oni totiž přímo nenávidí všechno, co nějakým způsobem vybočuje z normálu, protože co by řekli lidi? A následně celou svou rodinu a příbuzenstvo nadobro odstřihnu ze svýho života. Není to jen kvůli jejich názorům na homosexualitu, ale celkově o jejich způsobu myšlení a vlastně i života. Prostě je vymažu, jako by nikdy neexistovali. Dokonce jsem už uvažoval i tom, že si dám změnit jméno, minimálně příjmení.

Jo, aspon tahle vidina lepší budoucnosti mě pohání dopředu.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 Anne Eyre Anne Eyre | Web | 14. dubna 2013 v 20:30 | Reagovat

Eh, jak napsat komentář, aby to neznělo, že nechápu článek?
Tak začnu od konce. Názory tvé rodinky by mě přivedly k šílenství hodně rychle.
Každému jde něco, takže trápit se se SCIO testy, o kterých dopředu tušíš, že bys to nezvládl kvůli svým dovednostem, opravdu nemá smysl. Jestli si věříš v jiných zkouškách, připadá mi mnohem lepší soustředit se na ně.
V tomhle mi tvoje situace připadá dobrá, jsi tak trochu opak. Jdu na jednu z nejlepších státních škol, které znám (eh, gympl, no), i když vím, že jsem zvyklá na gymply flákací. 2 z matiky je pro mě prostě příšerná známka. Stanovím si cíle vysoko nad moje schopnosti a podle toho to vypadá. (Ha, námět na článek).

Fajn, komentář o ničem, ale vždycky se řídím tím, že lepší aspoň trochu k tématu, než žádný nebo dokonce úplně mimo. Osobně mi vždycky udělá radost alespoň malá odezva. A teď už fakt zmlknu. :-)

2 shadisek shadisek | Web | 14. dubna 2013 v 22:11 | Reagovat

Ahoj budu nejspis jedina kdo to chape, musim ti vzdat hold, protoze co se tyce skoly nejsem na tom jako ty, takze klobou dolu za tvou cilevedomost a tak :), co se tyce rodiny, moc me to mrzi :/ neni to jednoduchy najit cestu k pribuznym. moji rodicove jsou v cajku normalne, ale obcas mam chut fotrovi zakroutit krkem, jakej je to idiot, protoze je na nem videt jak me podcenuje a ze nejsem podle jeho predstav :D ale ma smulu
homosexualita :D lidi nedokazou pochopit ze je to cokoliv normalniho. jsou to kreteni kdyz to nejsou schopni pochopit. berou ty veci, na ktery jsou zvykli tot vse.
ja zaporaky miluju :D je to proto jak ty rikas, svym zpusobem se odlisuji a to je fajn, protoze byt jinej je hezky. kdyz to neni nekdo schopnej prijmout jeho problem, nas problem to neni :) ;-) hodne zdaru se zkouskama

3 shadisek shadisek | Web | 14. dubna 2013 v 22:11 | Reagovat

PS: mas hustej blog, fakt se mi to libi, slogany, hele fakt dobry :)

4 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 9:08 | Reagovat

Co ti mám na to říct...

Snad jen, že tyhle plány se mi líbí - bejt ve spojení s lidma, kteří tě nesnáší, i když o tom ještě ani neví, to si nedokážu představit.

Mně nezbývá holt než držet palce a čekat, až se dostaneš někam, kde budeš blíž ;-)

5 Naira Naira | Web | 16. dubna 2013 v 12:50 | Reagovat

Šmankote, jako bych tu sitauci viděla. Přiblble se usmíváš, modlíš se, aby se nic neprovalilo, a přikyvuješ na něco, na co bys nejradši nikdy nepřikývl. Přeju ti, aby ses na tu vysokou dostal. Budeš mít klid, zařídíš si život a pak všechny budeš moct vesele poslat doprdele!

6 Destel Destel | Web | 16. dubna 2013 v 20:38 | Reagovat

:D Ále tak, stav se někdy na čaj. :) Upřímně ti tvou situaci v rodině nezávidím. Ačkoliv jsem takovému problému nemusela čelit, myslím, že kdybych našim oznámila, že jsem lesba, nejspíš by se s tím smířili. Ale těžko říct. Na jejich názor jsem se neptala. :D Ale necítila bych se nejlíp.  Už jenom vysvětlovat, proč například chci jít studovat religionistiku bylo peklo. A otázky typu: "k čemu ti to bude?" slyším ještě dnes. Naštěstí si už nejbližší příbuzenstvo plně uvědomuje, že ze mě opravdu nebude jeptiška. :D Co by říkali na mou opačnou orientaci... jsem prostě ráda, že to nemusím zjišťovat. Být na tvém místě, nejspíš bych se taky snažila vypadnout. So, good luck.
65 percetilů ze Scio? :D Ha, já tuším, že jsem měla možná něco pod padesát. A kdo ví jestli né něco kolem třiceti. :D Už si to nepamatuju. A vzhledem k tomu, že tvoje třetí část byla matika... klobouk dolů.

7 strigga strigga | 17. dubna 2013 v 0:12 | Reagovat

Tyjo.. ani nevíš, jak moc tě chápu a jak moc s tebou dokážu soucítit, i když se prakticky neznáme. Přibližně tak ve dvou třetinách tohohle článku jsi přesnými a nelítostnými slovy vypsal to, co bych nejradši vykřičela do světa i já, kdybych na to měla kapacitu. Ten odstavec o "nízkým" sebevědomí - přesně! Bože, tolik LET mě neskutečně vytáčelo, když mi někdo říkal, že si jen nevěřím. Ne, doprčic, já vím, v čem si věřit můžu a v čem ne, protože mám mozek a VIDÍM, že mi něco nejde, protože na to prostě nemám buňky, zatímco něco jinýho by mi i jít mohlo, takže se o to můžu pokusit.
Scia jsou věc totálně nanic, nic si z nich nedělej. Nevypovídaj vůbec o ničem, snad jedině tak o tom, jak se člověk naučí přizpůsobit. Což je dost smutný a jednomu to za to nestojí.
Můj názor na homosexualitu byl vždycky totálně liberální, upřímně nenávidím tohleto dělení lidí na "nás normální" a "vás úchyláky", dělá se mi z toho zle. Z mých nejlepších přátel měla skoro polovina někdy vztah i s někým stejného pohlaví a já nikdy nepochopila, proč bych je za to měla soudit nebo se jim vyhýbat, nebo co. Proboha, upřímně, já sice nikdy žádnej vztah neměla a se svou sociální fobií ani nevím, jestli někdy nějakej mít budu, ale neumím si představit, že bych nějak řešila, jestli člověk, kterýho jednou budu milovat, bude chlap nebo ženská. Bude to člověk jako já. Předsudky, paušalizování, dvě věci, který nesnáším snad ze všeho nejvíc. Postoj tvý rodiny by mě taky dokázal neuvěřitelně vytočit (stačilo mi, když moje máti kdysi pronesla nějakou jízlivou poznámku o tom, s kým se stýkám, a já jí musela rozlíceně vysvětlovat, že to, že je moje kamarádka bisexuální, fakt neznamená, že má ostrý tesáky a drápy a chystá se mě roztrhat. Od tý doby o tom nějak nemluvíme. Když u nás pak asi o rok později byla poprvé na návštěvě, schválně jsem jí neřekla, o koho jde, a hádej co - byla nadšená, jakou mám milou a skvělou kamarádku. Když jsem ji nakonec zpravila o tom, že mi ještě před rokem přesně kvůli ní tvrdila, že se přátelím s úchylama, neřekla mi na to vůbec nic, což je pro ni absolutně typický).
Držím ti palce, ať se někam dostaneš, a aťsi se to klidně zdá nadnesený, do puntíku souhlasím s tvým předposledním odstavcem. Myslím, že je to fakt někdy třeba, odstřihnout se, vykašlat se na to. Jo, možná že člověku pak po letech dojde, že by se k nějakýmu vztahu se svojí rodinou mohl tak nějak vrátit, ale já ze svýho dnešního stanoviska jsem si jistá, že bych toho stejně ani tak nelitovala.
Zvládni to všechno a přeju lepší náladu, aspoň o trošku. Víš, vlastně ti jednu věc závidím - ten realistickej odhad a pohled na věc. Moje básnicky-zatraceně-prokletá-vlčí-duše bohužel nikdy nejspíš nepochopí, že některý věci prostě možný nejsou, a bude tomu dál věřit a padat na kolena a vstávat a zatvrzele věřit dál, až jednou upadne a zůstane ležet, a já se nad ní jenom ironicky ušklíbnu. ;)

8 Viollet Viollet | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 6:33 | Reagovat

Mít taku famílii, tak mi asi jebne. Sic u nás to nejni o moc lepší, sám psychopat, schizofrenik a sebevrah... Tož ale aspoň v blízkém okruhu nejni nikdo, kdo by chtěl zmasakrovat homosexuály. Moje ségra měla též bobky, dyž už docházelo na přiznání, ale matka to vzala až s podivem naprosto klidně a žádný problém s tym nemá... Nevím, kaj se ta nenávist v lidech bere, ale jeden by se z teho až zablul (nikdo tyhle ftákoviny neřešil, dokud se do všech koutů nerozlezlo křesťanství jako jakýsi vir, žeby to mělo cosi společného?).

Se vztahy k předmětům to mám uplně stejné. V matice už se ani neobtěžuju s vyplňováním, šňupání toho nového, nádherně voňavého papíru se zadáním mi přinde záživnější...

9 mengano mengano | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 8:27 | Reagovat

Patřím ke generaci, u které bys asi automaticky očekával předsudky a odsouzení. Zklamu tě :-)
Pokud by byl můj syn gay nebo dcera lesba, neumím si představit, že bych náš vzájemný vztah zničila kvůli tomu, že bych je odsoudila a nepochopila. To snad žádná normální máma nemůže udělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama