Kde jste mý devianti?

8. února 2013 v 20:47 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Závidím seriálovým postavám, fakt.

Jak jsem v posledním vzkazu v láhvu psal, tak ted o prázdninách čumím na samé samé seriály (vysvětlení ve vzkazu). Už mám za sebou 7. sérii Dextera (tomu ted teda moc nezávidím) a 6.,7. a půlku 8. série HIMYM. A právě postavám z HIMYM závidím. Je pravda, že 7. série byla taková divná (že by náhoda? nebo spiklenecká sedmička?), protože snad každý díl měl takový zrovna né moc happy-end, ale beru seriál jako celek.

Bohové, ani nevíte jak rád bych měl takovou partu přátel! Lidi, před kterými si nemusíte na nic hrát. Když se s něčím svěříte, tak se na vás nepodívají jak na úchylného sociopata, ale jen řeknou Jo, já taky. Vždycky vyslechnou, pomůžou, nakopnou k nějaké činnosti, nebo jen tak se s váma flákají. Prostě přátelé. Víte co myslim ne?


Jasně, vždycky jsem měl kolem sebe takové lidi. Co si budu stěžovat. Ale jak sem vyšel základku, tak sem s nima ztratil kontakt. Když jsem si našel nové a lepší na gymplu, tak po maturitě jsem i s nima v podstatě ztratil kontakt. Tedka na jazykovce jsem nikoho nenašel, ale to je vedlejší, to je škola jen na rok. Ale já bych chtěl nějaké přátele, kteří mají delší dobu spotřeby než jen 4 roky, nejlépe na celý život. A vídat se s nima častěji než jen párkrát za rok (pokud vůbec). Je to docela klišé a ohraná písnička ze zaseknutého přehrávače, ale fakt bych to chtěl.

Vždycky když se nás učitelka ve škole zeptá What did you do on weekend? tak si musím vymýšlet nějaké blbosti, protože já své víkendy trávím poze dvěma způsoby. Budto u notasu s filmem, nebo s přítelem. V první variantě si vždy vymyslím nějaký zábavný, přesto realitě blížící se scénář. A v druhém říkám I met some friends. Nemůžu říct samotné friend, to by každému bylo hned jasné a těm pomalejším přinejmenším podezřelé. Tak přidám ono S.

Koukám, že S je v angličtině vážně mocné písmenko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 8. února 2013 v 23:51 | Reagovat

Hele já ty přátele nacházím až teď, ale ne ve škole. Mám jednu přítelkyni od mých čtyř let, Bels, mého přítele, Alču a to mi k životu stačí. Oni se přátelé střídají, podle toho, jak se měníš ty. Odcházejí ti, co ti už nemají co nabídnout a přicházejí ti, co ti něco nabídnou. Platí to i s tvým nabízením. Jej, to je ale zase moudro.. :-D

2 Alfa vlčica Alfa vlčica | Web | 9. února 2013 v 13:15 | Reagovat

Možno to znie divne, ale s priateľmi je to často ako so vzťahom na diaľku. Z vlastnej skúsenosti tvrdím. Najviac sa stretávam s kamoškami zo susedstva. S tými zo školy to je takto: zo základky sa stretávam s jednou raz za uhorský rok(tam som nemala kamarátov), zo strednej som v kontakte s jedným kamarátom a jednou kamoškou, a teraz na výške, jedna sa prisťahovala do môjho okoloia, čiže k nej mám najbližšie. Ešte na chate-proste len tak kam často chodím. Tiež by som chcela takú partu.

3 Naira Naira | Web | 9. února 2013 v 21:56 | Reagovat

7. série Dextera??? Páni, to mám ale skluz :D A s těmi přáteli... je to holt tak. Sice se snažíme z gymplu vídat, ale cosi to už není ono. Prý přátelé z výšky jsou na celý život a zatím to můžu potvrdit. Nechci nic slibovat, každý kolektiv je jiný.

4 Destel Destel | Web | 10. února 2013 v 22:02 | Reagovat

Abych pravdu řekla já s lidma ze základky nikdy nebyla moc zadobře. Opravdový kámoše jsem si našla až na střední a díky tomu, že pár z nich (a právě většinou ti, se kterýma jsem se bavila nejvíc), je na škole v Brně, kde se můžeme dál vídat, tak je snazší s nima udržet kontakt.
S ostatníma už ten kontakt trochu odumřel, ale pořád jsem si jistá, že kdybych jim napsala, že něco potřebuji, bylo by to v klídku. :)
Mám to štěstí, že mám úžasnou ségru, která tu pro mě byla vždycky, když v dohledu nebyly žádní kamarádi. Je to možná klišé, ale ona je jedinou opravdovou kámoškou, které opravdu můžu říct všechno.
Bylo by fajn mít i někoho takového mimo rodinu, ale po nepěkných zkušenostech nejsem s důvěrou zrovna zadobře. Ani svým opravdu dobrým kamarádům nejspíš nebudu schopná říct úplně všechno.
Ale vím, že pokud by tu nějaký problém byl, se kterým bych se potřebovala svěřit, tak se na mě nebudou koukat skrz prsty.
S lidma z výšky už sice dokážu prohodit pár slov (navazování kontaktů mi fakt dělá problém), ale tak nějak mám pocit, že každý už má nějakou svou vrstu kámošů, takže si nemyslím, že bych se k někomu dostala a staly se z nás ti úplně nejlepší kámoši.

5 es ef es ef | Web | 11. února 2013 v 11:29 | Reagovat

S tím trávením víkendu to mám úplně to samé, taky dělám hovno a pak nevim, co si vymýšlet, když každej trávil víkend na kole nebo učením se. :D

6 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 11. února 2013 v 13:35 | Reagovat

Potřebuješ se přestěhovat do Prahy, abychom tě měli po ruce. Tak. Budeš dělat zkoušky aspoň na nějakou pražskou vejšku?

7 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 11. února 2013 v 13:54 | Reagovat

[4]: Právě to navazování nových kontaktů je asi největší kámen úrazu :D

[6]: Karlovka a VŠE :D Tak snad jedno z toho vyjde :D Praha je můj sen :D (Tak snad mě šeredně nezklame :D)

8 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 11. února 2013 v 14:57 | Reagovat

[Smazaný komentář] Praha je fajn akorát v tom, že je tu víc příležitostí na jednom místě :-) Budu držet palce, bylo by fajn mít zas dalšího virtuálního přítele po ruce. :-)

9 Lů | Web | 12. února 2013 v 21:59 | Reagovat

Mám stejný pocity.
Já jsem zase ráda koukala na seriál Sex ve městě a záviděla přátelství 4 hlavním hrdinkám.
Kamarádky ze základky vídám tak jednou do roka, když je čas a jsme schopný se domluvit..(totéž kamarádky z dětství).. Takže to už není ono.
Na střední jsme si s holkama říkali, že to nebude jako s lidmi ze základky, že se scházet budeme a bla bla bla... Ale dopadlo to úplně stejně.. vlastně ještě hůř. Jsou to dva roky od maturity a my se nebyly schopný vidět snad ani jednou.
To je hodně smutný..

10 strigga strigga | 26. února 2013 v 0:40 | Reagovat

Přátelé... *zasněně hledí z okna*

Já zase vždycky záviděla postavám z Přátel. Chtěla bych mít někoho, s kým bych se mohla permanentně smát, opřít se o něj, každý den se potkávat a třeba se k němu klidně i nastěhovat, kdyby to bylo nutný. A možná vlastně i mám pár lidí, kteří se tomu hodně blíží... ale nevidíme se zdaleka tak často, jak bych chtěla. A připadám si jako děsný sobec, kdykoli si uvědomím, že nejvíc ze všeho mi na tom vadí vlastně to, že oni osamělí nejsou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama