Slova havrana jsou jasná,
není váženějšího posla,
než peřím oděná pravda.
Co bylo tehdy ztraceno,
nemá důvod být nalezeno,
ani nebude tebou probuzeno.
Skutečnost není přáním živena,
to je její krutá podstata,
ani havranem nemůže být zkrocena.
Přesto může být tvé slovo vyslyšeno,
nic totiž není do kamene vytesáno,
nadějí je kolo do pohybu dáno.
Tahle cesta konec nemá,
na otisky tvých bot je připravena,
Řím je pouze stanice přestupná.
Havranem je to už vysloveno,
jeho perem podepsáno,
že něco musí být zapomenuto.
~~~~~
Právě jsem byl múzou políben - nebo mě spíš jedno havranisko kloflo do oka :) Tuhle jsem doháněl resty ve čtení článků svých oblíbených blogerů a v jednom článku u Raven jsem narazil na větu "I když musím určitě naděje zadusit, jiné jsou tu stále". Ta věta se mi zalíbila. Jako kdyby to snad byl nějaký citát či co. Každopádně mě to nakoplo k tomuhle výplodu. Je to na můj vkus až moc slušnácké, asi za to může vliv Raven. Její tvorba se totiž narozdíl od té mé dá nazvat poezií :)
Chtěl jsem něco nezvykle s nádechem či poselstvím skrytého optimismu, což se mi nepovedlo. Ale za to jsem dokázal sepsat krásný kýč.
M* | 
.
Je to zajímavý. Ten citát/inspirát má fakt něco do sebe...
A tohle je rozhodně taky poezie.