Září 2012

Nový začátek beze zlomu a pocit izolace

23. září 2012 v 21:09 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Už jsem se na blogu neobjevil téměř celý měsíc a restů ve čtení článků mých oblíbenců je přehršle, ale mám pro to omluvu - začala mi škola.

Víte jak jsem si stěžoval na administrativní problémy se školným na jazykovku? Nakonec se to vyřešilo a nastoupil jsem.

Dokonce ani nedošlo na mé hororové představy o tupém stádu idiotů se vzduchem prosyceným peroxidem a gelem na vlasy. Zdá se, že to jsou fajn lidi. Dokonce tam jsou i mé dvě spolužačky ze základky, takže tam znám aspon někoho. Sice s nimi moc nemluvím, protože přeci jen za ty 4 roky jsme se všichni dostali duševně někam jinam (neříkám že negativně, prostě jinam), ale aspon tam nejsem úplný outsider.
Ale bohužel se nesplnilo mé předsevzetí, že budu neviditelný, šedá myš a nebudu v tomhle kolektivu vyhledávat žádné konflikty. Cíl to byl šlechetný, ale nezdařil se. Ukázalo se, že díky jazykovému gymplu jsem v angličtině nejspíše o kousek dál než ostatní (neříkám že to jsou blbci!) a učitelka si mě nějakým pochybným způsobem oblíbila. Tudíž mě už asi třetí den začali lidi nesnášet nebo mít vůči mě skrytou averzi. Paranoia je klíčem k přežití, víte.
I když teď jsem byl týden nemocný, tak snad si našla nového darling.

Mimochodem, máme tam jednu introvertní japanofilku - vsadím boty že si tajně vede blog :P

A ruku v ruce s novou školou se u mě opět začal probouzet ten pocit izolace. Sedět v místnosti plné lidí které neznám a zbytek dne prosedět bud u notebooku nebo u knížky - no, to je už i na mou samotářskou povahu trochu moc. Potřeboval bych nějakou tu spřízněnou duši. Bohužel mé dvě chronologicky poslední spřízněné duše jsou teď více než 60 km daleko ode mé maličkosti a chronologicky první už jí není. K tomu přidejte fakt, že téměř každý den musím potkávat lidi, se kterými jsem se kdysi ještě na základce skvěle bavil a ted po 4-5 letech raději uhnou pohledem jinam než aby mě pozdravili.
Chybí mi i facebookové skupinové chaty, které už asi nefungují nebo mě tam fuckbook nechce pustit. Vím, že jsem se tam vždycky choval jako egoista, tak to mám asi za to.

Ted jsem díky Taychi (zítra si přečtu články, slibuju :) objevil u Livien nějaký projekt Najdi na sobě něco krásného. Přečtu si o čem to je, ale už jen ten název se mi jakoby směje do obličeje a ukazuje na mě nahatý prostředníček. Šak já mu ukážu!

Mimochodem, na depresi jsou skvělý HorrorPops!


A ještě jedno mimochodem. Jsem zmaten jedním komentářem od galaxy u mé básně Perem havranů.
Destinaete, slyšíš mě?
Slova tiše, zle a mocně
krouží v cedru koruně.
Zní to téměř jako výhružka :D Prosím o upřesnění skrytého poselství :D

Den desátý - Jedna zpověď

23. září 2012 v 21:06 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Jedna zpověď, jedna zpověď...zpověď? Z čeho se mám sakra vyzpovídat?

Jestli měl autor na mysli nějaká odporná tajemství, která jsme pohřbily někde hluboko, tak má smůlu, protože o nich psát nehodlám. To, že jsem o tom nikdy nenapsal na blog, má svůj důvod.

Tak tedy...

Ačkoli se zdá, že jsem chorobný samotář co nenávidí lidské plémě, tak to není až tak žhavé. Potřebuji mezilidský kontakt a přátele.

Nudné, nezajímavé,triviální, ale pro někoho možná šokující.

Já chudáček maličký

4. září 2012 v 16:27 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Jenom rychlé postesknutí nad nepřízní osudu.

Sedím doma a čekám, jestli nakonec budu chodit do školy anebo skončím rok na pracáku.

Přihlášku na jazykovku jsem vyplnil. Zkroužkoval sem správně i pobočku v Žamberku a nikoli hlavní sídlo v Pardubicích. Zařadili ji, poslali mi i potvrzující dopis s instrukcemi k provedení platby. Otec částku zaplatil a já čekal na dopis s organizačními pokyny, který měl přijít do 31. srpna. Jenže nic nepřišlo. Tak se táta podíval na výpis z účtu a ejhle, nic se nezaplatilo.

Včera volal do té školy. V Pardubicích by prý místo ještě bylo, ale v Žamberku pouze v případě, že někdo pujde ještě na vysokou. Jsem pouze první náhradník. A pokud to nedopadne, tak táta počítá s plánem že budu každý den jezdit busem až do Pardubic (díky tomu že je řidičem ČSAD, tak nemusim platit jízdné v pardubickém kraji). Jenomže žádný bus do Pardubic nejezdí. A pochybuji o tom, že mi rodiče budou platit privát a všechny výdaje s tím spojené.
A i kdyby, do 10. září, kdy začíná výuka, by se to stejně nestihlo.

A to jsem si myslel, že úspěšnou maturitou pro mě na nějaký čas skončí stres. Naivita co.

Perem havranů

2. září 2012 v 16:26 | Destinaetus |  Básně aneb Vytrhané listy
Slova havrana jsou jasná,
není váženějšího posla,
než peřím oděná pravda.

Co bylo tehdy ztraceno,
nemá důvod být nalezeno,
ani nebude tebou probuzeno.

Skutečnost není přáním živena,
to je její krutá podstata,
ani havranem nemůže být zkrocena.

Přesto může být tvé slovo vyslyšeno,
nic totiž není do kamene vytesáno,
nadějí je kolo do pohybu dáno.

Tahle cesta konec nemá,
na otisky tvých bot je připravena,
Řím je pouze stanice přestupná.

Havranem je to už vysloveno,
jeho perem podepsáno,
že něco musí být zapomenuto.

~~~~~

Právě jsem byl múzou políben - nebo mě spíš jedno havranisko kloflo do oka :) Tuhle jsem doháněl resty ve čtení článků svých oblíbených blogerů a v jednom článku u Raven jsem narazil na větu "I když musím určitě naděje zadusit, jiné jsou tu stále". Ta věta se mi zalíbila. Jako kdyby to snad byl nějaký citát či co. Každopádně mě to nakoplo k tomuhle výplodu. Je to na můj vkus až moc slušnácké, asi za to může vliv Raven. Její tvorba se totiž narozdíl od té mé dá nazvat poezií :)
Chtěl jsem něco nezvykle s nádechem či poselstvím skrytého optimismu, což se mi nepovedlo. Ale za to jsem dokázal sepsat krásný kýč.

Fractal galaxy

1. září 2012 v 17:01 | Destinaetus |  Něco na způsob digitální kresby
První výtvor v programu JWildfire. Fraktály sice nejsou něco co bych toužil perfektně umět. I ty výtvory z toho programu jsou lecky takové...o ničem. Ale jak jsem viděl u pár lidí, tak když s tim člověk umí, tak může vytvořit fakt zajímavý věci. Jen se s tim programem naučit no. Sice už vim k čemu je asi polovina čudlíků, ale furt nemůžu přijít na to, jak udělat ten 3D efekt, který bych chtěl. Snad příště.
Větší náhled jako vždy po kliknutí na devu.