Den druhý - Devět faktů o tobě

6. srpna 2012 v 14:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Nemám rád, když někdo o mně něco ví. Mám na mysli věci soukromého rázu. Například kam rád chodím, co poslouchám za hudbu, že mám blog, s kým se zrovna...ehm, stýkám. Je to hlavně tím, že mám k lidem velkou nedůvěru. Už jsem zažil, že lidé, které jsem považoval za známé/přátele, mě potom začali nesnášet. A hádejte jaké informace pak zužitkovali při pomlouvání.

Mám docela velký komplex ze své postavy. A to ani nejsem ženská, vidíte jak je to hrozný? Jsem až moc hubený, někdy si dokonce připadám jak chodící kostra z kabinetu biologie. Není to až takový extrém, že by mi kosti při chůzi cinkaly o sebe (jako jsem to už viděl u svého spolužáka). Ze zdravotního hlediska jsem stále v normě. Vlastně bych z toho ani žádný mindrák mít neměl. Ale člověk má zkrátka nějaký ideál krásy a mně se k tomu mému stále nedaří přiblížit.

Jsem člověk, jehož myšlenkové pochody jdou těžko pochopit. Má rozhodnutí jsou samý paradox, oxymoron, prostě každou chvíli udělám něco, co ostatní nechápou. Pokusím se vám to vysvětlit na něčem triviálním. Například nemám rád sladké. Dorty a cukrárny přímo nesnáším. Vždycky je mi ze sladkého špatně, bolí mě hlava (a taky zuby), těžko od žaludku. Ale dejte přede mě krabici plnou čokolády nebo bonboniéru a garantuju vám že do 10 minut zmizí (čas se odvíjí od velikosti obsahu).
A obdobný princip můžete u mě nalézt téměř ve všem.

Jsem silně paranoidní. Souvisí to s prvním bodem. Jakmile někoho potkám a snaží se se mnou navázat nějaký kontakt, tak ho automaticky podezřívám, že mi chce něco provést. Jsem uzavřený a byl bych nejradši kdyby na mě ani nemluvil. Tahle paranoia se u mě objevila už na začátku prváku na gymplu. Možná tím odeženu hodně potencionálních přátel, ale rozhodně jsem se tak vyhnul spoustě nasraných chvil.

Nejsem společenský člověk. Většinou :)
Když jsem ve společnosti lidí, které nějak znám už delší dobu, tak je vše v pořádku. To se dokážu bavit a jak se říká - otevřít se lidem. Ale jakmile mě přivedete mezi lidi, které neznám, tak se naopak uzavřu. Mlčím, nesměju se, kontroluju čas na mobilu, mám tendence vzít nohy na ramena a utéct. Nazývám to sociofóbií a nemám nejmenší tušení jak to zlepšit.

Co se týče protějšku, tak preferuji skandinávské a jihoevropské typy s krátkými vlasy :D

Mám silnější fantazii než tvůrčí schopnosti. Možná jste si toho už všimli. V hlavě si dokážu představit co chci nakreslit, jakých barev dosáhnout, promyslím nejmenší detaily. Ale jakmile vezmu do ruky tužku, tak je najednou problém. Má ruka nechce spolupracovat s mojí fantazií. To samé i když vymýšlím nějakou povídku. Už asi rok a půl uvažuji nad tím, že bych něco napsal. Už mám víceméně vymyšlenou historii a geografii světa, v podstatě i postavy, zápletku a celý příběh. Ale jakmile otevřu word, tak konec. Nenapadá mě žádné vhodné slovo nebo věta. Slovní zásoba dává od mé fantazie ruce pryč.
Někdy tak přemýšlím, že bych měl vytvořit počítačovou hru, protože s grafikou až takový problém nemám.

Zásadně nikdy neodpouštím. Jakmile se někdo dostane na můj blacklist, tak nemá téměř žádnou šanci se z něho dostat. Tihle lidé jakoby vůbec neexistovali. Ignoruju je.
Ale vzhledem k tomu, že na něm je vždycky až nezdravě moc jmen, tak jsem po každém ukončení nějaké etapy života (základka, gympl) z něho vyškrtl všechna jména, která s ní byla spojena a je minimální šance, že se s těmi lidmi ještě někdy uvidím.

Ačkoli se to nezdá, tak vždy každému pomohu. Je to jedna z mých vlastností, kterou nemám rád. Je jedno jestli jste můj kamarád nebo někdo z blacklistu, jakmile mě požádáte o pomoc, tak ať s chutí i neochotou vám vždy pomůžu. Je pravda že se mi tuhle vlastnost podařilo během gymplu trochu zmírnit, hlavně díky enormnímu nárůstu jmen na blacklistu, ale pořád tím nešvarem trpím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 6. srpna 2012 v 14:51 | Reagovat

A právě proto (a občas přesto) tě mám tak ráda. :)))

2 houston26 houston26 | Web | 6. srpna 2012 v 15:27 | Reagovat

S tou silou fantazie a tvůrčí schopností - tam je potřeba hodně trénovat. Hodně koukat a hodně kreslit. A stejně to nikdy nebude až tolik výcuc z tý myšlenky, aspoň to bude částečně podobný.
Jakože sama se směřuju k tomu realismu a asijskýmu komiksu, nikdy mi z toho nevyleze přesně to, co chci.. Ale nejsem foťák, takže mě to ani tak nevytáčí.
Nic bych neměla proti blacklistu, ale zrovna moje osoba patří mezi lidi, který pokaždý odpustí.. :-x

3 Morticia Lehtonen Morticia Lehtonen | Web | 6. srpna 2012 v 15:41 | Reagovat

Ona je ta nedůvěřivost vlastně mnohdy dobrá - minimálně lidem, kteří si už něčím prošli, to často pomůže se tomu příště vyhnout. Sama to dobře znám. Bohužel u mě platí, že co zachráním nedůvěřivostí, to si pokazím jinak - třeba ochotou a "schopností" odpouštět...

S tou fantazií... Řekněme, že jsme na tom velmi podobně - v hlavě se mi odhrávají neuvěřitelné věci, vím přesně, co chci vytvořit a jak to má vypadat nebo znít, ale když se do toho pustím - konec. Nejhorší je to v hudbě - v mysli mi hraje nádherná melodie a já přesně vím, jak to zahrát a že bych to i zvládla zapsat, ale sednu ke key boardu a najednou si nevzpomenu ani na notu. Malování a psaní totéž.

Leč... Nemuselo by být špatné pustit se taky do tohoto řetězáku. Akorát mám tak trochu obavu, že by někde přišlo něco jako "tvé tajemství" a dostala bych se do slepé uličky. A to ne proto, že bych tajemství neměla ;)

4 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 6. srpna 2012 v 15:42 | Reagovat

Zjistila jsem, že se v tom nějak nebezpečně poznávám. To je děsivý... Ne, vážně. Krom toho protějšku (jsem divná, ale líbí se mi Japonci) souhlasí úplně všechno. O_o'

5 Connie Connie | Web | 6. srpna 2012 v 16:00 | Reagovat

V některých bodech se poznavám. Až moc :D

6 Bonitka ~ Bonitka ~ | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 16:54 | Reagovat

V niektorých bodoch sme na tom rovnako ^^~ Hm,ako vidím,len sa to tými blogmi na Blog.cz hmýri,čo si pridávajú takéto dotazníky / reťazáky ! :O Asi si niečo podobné spravím aj ja ^^~

7 Naira Naira | Web | 6. srpna 2012 v 17:32 | Reagovat

Sice kdybychom se potkali, tak bychom si toho asi moc neřekli, protože jsem taky introvert (byť by to do mě nikdo neřekl). Ale tvůj blog není nuda a ráda sem už nějaký ten rok chodím. Takže zůstaň takový, jaký chceš :)

8 Hanyou Hanyou | Web | 7. srpna 2012 v 8:57 | Reagovat

Připomínáš mi mě, když jsem byla na střední. Úplně to samé, až na tu postavu. :-)
Časem se to všechno srovná a psaní povídek (budoucích knížek v mým pc) je už taky snažší.
DRŽÍM PALCE!!!

9 Destel Destel | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 15:35 | Reagovat

Na sociofóbii jsem vyzrála vždy alkoholem. :D Stačí se dostat do nálady a pak mi nedělá problém seznamovat se i z lidmí, které neznám. Ale člověk se musí dávat pozor, aby trefil tu správnou míru.
A ze zkušeností vím, že jsou lidi, se kterými se už od pohledu člověk bavit nechce, nejsou mi sympatičtí, v tom případě ani alkohol nepomůže. :D

Můj blacklist je trochu jiný. Odpustit člověku dokážu docela snadno, ale už mu nedokážu věřit, to se může snažit jak chce, ale od té chvíle si na něj dávám pozor.

10 galaxy galaxy | Web | 31. srpna 2012 v 21:57 | Reagovat

Čteš mi slova z mysli, sedí všechno (možná kromě těch sladkostí), jen- jsem labilní... A to je jedna z mých největších chyb.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama