Srpen 2012

Na vedlejší koleji. Permanentně

31. srpna 2012 v 18:31 | Destinaetus |  Básně aneb Vytrhané listy
Skřeky satanů jsou jako stíny,
neboť děvka babylonská tančí.
Pach posedlé tlupy supů mě bodá,
nože v hlavách žijí svou představivostí.
Ta smějící se bestie od vedle,
za prahem bdělosti opět sedí.
A poslední jezdec z koně spad,
omráčen tou nenasytností.

~~~~~

Asi začnu dělat poznámky pod čarou jako Strigga. Občas by se asi hodilo vysvětlit ty terory o kterých tak špatně básním.
Kašlu na nějaký rytmus nebo rýmování. Dneska mě popad nějaký psychopatický nával opovržení k mé sociofóbii. Jo jo, každý druhý tu tvrdí, jak jí taky trpí. Ale mám dojem, že u některých z nich to je jen prostá póza. Samotářství je přeci teď tak strašně in a cool a někteří lidé podle toho snad i měří míru inteligence ostatních.
Vidíte těch pár "veršů" nahoře? Tak přesně takhle si připadám vždycky, když sem někde ve větším počtu lidí. Máte snad taky takové psycho myšlenky? A nesnažte se mi tvrdit, že to je něco skvělého. Docela to ztěžuje život. Aspoň mně tedy ano.

Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.

31. srpna 2012 v 13:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Obrázky jsou z deviantartu, kdyby jste nad tím dumali. A omluvte že na všech jsou ženy, ale najít ty správně odpovídající obrázky s chlapama je pekelně těžké.

London panorama

30. srpna 2012 v 20:25 | Destinaetus |  Fotomontáže
Jenom rychlý výtvor. Dělal jsem v PS pozadí s mraky a potřeboval je nějak vyzkoušet. Takže jsem vzal fotku z Londýna z roku 2009 a tohle je výsledek. Nic světoborného.


Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují/berou

30. srpna 2012 v 13:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Dosti provokativní otázka. Raději jsem se podíval k Taychi a Cirrat, jak to ony vyřešily, abych se nepustil na hodně tenký led. Došel jsem díky nim k závěru, že spíše než co mě vzrušuje, je tázáno, co mě bere. Tedy...

Co se fyzické stránky týče, tak mě berou nakrátko ostříhaní chlapy, klidně až dohola. Jistě, dlouhé vlasy až po prdel jako viking mají taky něco do sebe. Ale prostě holá hlava nebo jen pár centáků vlasů je o něčem jiném :) A z hlouby duše nesnesu kompromis. Tedy vlasy po ramena nebo něco alá Justin Biebr. To nejsou chlapy, to sou ženský.

A podle psychické stránky mě berou lidé, kteří vědí, co chtějí a jdou si za tím. Nemyslím tím rčení "jít přes mrtvoly". Prostě obdivuju, když si někdo uspořáda priority a jde si za svými sny. Když mám takové lidi kolem sebe, tak se mi snáze rozhoduje a žije, zkrátka na mě působí ta jejich aura zodpovědnosti, snahy a snů.

Upřímný úsměv. Nevím jak vy, ale já si kolem sebe všímám dvou skupin lidí. Jedni si hrají na velké optimisty a hází po lidech hrané a křečovité úsměvy. A druzí jsou jejich opakem, neustále tonoucí ve svých starostech a chmurných grimasách. O to víc plusových bodů u mě člověk dostane, když se upřímně usměje. Nemyslím výtlem od ucha k uchu nad nějakým vtipem, ale ten prostý lehký úsměv jako reakce na něco pěkného. Byť jen na zlomek vteřiny.

Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit

29. srpna 2012 v 13:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Jo, já vím. Od posledního příspěvku v řetězáku uběhlo už víc jak 14 dní. Vysvětlení ve včerejším vzkazu v láhvi.

Ozývající se chlapácké řeči o sexu ze zadní sedačky v MHD. Ani jsem si to nikdy neuvědomil, dokud se mi nerozbily sluchátka a já jsem jednou celou cestu busem nemusel poslouchat zážitky a zaručené rady o rok mladších gympláků.
Už to ani nebylo k smíchu.

Lidé, kteří znají slovo "sprcha" jen z pohádek a vyprávění ostatních. A kór když trpí obezitou.
Po 4 letech na intru a 3 letech s tím čímsi na pokoji, co se za ty roky neumylo (jen třikrát na Vánoce), nemělo ani vlastní ručník (protože ho to nepotřebovalo), mazalo kafrovou mastí (každý večer!), žralo mi jídlo ("Já mám hlad! Tak si to tu jídlo nemáš nechávat jen tak" - ano, může za to někdo jiný) a chcalo do umyvadla (i když záchodová mísa je jen krok, dveře, druhý krok stranou), se mi snad nikdo nemůže divit.

Lidé bez soudnosti a hrdostí na absenci vkusu.
Toto se nedá nijak generalizovat.

Molitan.
Skutečně, už od malička nesnáším molitan. Vždy když se ho dotknu, tak mi po celém těle přejede husí kůže, brní mě zuby a celý se otřesu. Mazání tabule ve škole bylo pro mě vždycky utrpení. Nesnesu ani pohled nebo pomyšlení na něj. Prostě molitan je pro mě satanovo dílo jak mi znepříjemnit život. Fuj.

Vzkaz v láhvi III

28. srpna 2012 v 15:06 | Destinaetus |  Vzkazy v láhvi

Čtvrtek 2.8. 2012
Jedna velká depkoidní nálad typu "Co budu dělat kurva?" zmizela. Týkala se toho, že jsem nevěděl kde sehnat 20 litrů na školné na jazykovku, jelikož jsem se nedostal na vysokou. Naštěstí se otec rozhodl, že mi to zaplatí. Sice tím příjdu o měsíční příjem peněz, které si za mě odečítal z daní. Ale budu to muset přežít. Jen nevím jak. Z těch peněz jsem si kupoval všechno - jídlo, oblečení, věci z drogerie, léky... prostě všechno.
Kdyby aspon byla lepší ekonomická doba a bylo snažší sehnat brigádu.

Neděle 5.8. 2012
Ten desetidenní řetězák bude těžší než jsem si myslel. Právě jsem dopsal Den druhý a jsem vyřízen. Už je to pár let co jsem se nad sebou tak pořádně zamyslel. Když jsem říkal Sussanah na fb, že to je taková autoterapie, tak mě ani nenapadlo jak kurevsky moc se blížim pravdě. Tedy aspon v mém případě. Například poté, co jsem napsal Den první, kdy jsem si v podstatě jen zanadával a virtuálně do každého kopnul, tak se mi nějak...ulevilo. Fakt.

Pondělí 6.8. 2012
Potřeboval bych najít nějaký seriál typu Red dwarf nebo IT Crowd. Koukám ted na seriály, kde moc vtipu není a chybí mi to. Dokonce jsem kvůli tomu začal stahovat i Deník zasloužilé matky :D
Mimochodem, nevíte kde se dá stáhnout Daria 3. série a dál?

Sobota 11.8. 2012
Občas přemýšlím nad tenkou hranicí mezi debilitou a provokací.

Úterý 28.8. 2012
Konečně na internetu. Sestra měla 2 týdny dovolené kvůli jakési operaci se zuby. K tomu i bratr teď má cosi se zády. Tudíž jako správní marodové zevlili na počítači co to šlo a já musel makat na zahradě okolo dříví na zimu. Už musím dopsat ten desetidenní řetězák.
Navíc se mi rozflákal holící strojek a na nový nemám prachy. Jestli bydlíte v zapadákově jako já, tak víte jak je těžké sehnat brigádu. Takže mi nezbylo nic jiného než se česat žiletkou. Když prej skinhead, tak teda skinhead no :D
A toho zhuleneckýho výrazu si nevšímejte, asi před hodinou jsem vstával.


Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

12. srpna 2012 v 14:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Ať se snažím sebevíc, tak vyjma blogerů (které jsem v reálu nikdy nepotkal, proto je nemůžu zařadit) nemůžu přijít na víc než dvě jména. Je to asi docela smutné, že v životě nemám v podstatě nikoho, na kom by mi nějak extra záleželo. Ale co se dá dělat. Asi se pohybuju ve špatných kruzích.
Ale radši ty dvě osoby nebudu jmenovat a nějak to rozebírat. Vlastně u nikoho. Nerad někomu vylévám city.

Spolužačka M. Proč si vážím jejího přátelství? Protože jí můžu říct cokoli a nepodívá se na mě jak na úchylného blázna :)

Spolužačka E. A proč jejího? Protože má vždycky dobrou radu, když ji potřebujete.

Jelikož musím pokračovat, tak bych jako dalšího asi považoval bývalého nejlepšího kamaráda K. Ani vlastně nevím proč se mnou bavil. Fakt to netušim. Ale byl to takový můj pokusný králík jak s jiným člověkem navázat přátelství :)

Máma, protože se to ode mě asi očekává.

A protože už fakt nevim, koho jmenovat, tak jako poslední uvádím spolužačku I. Sedět se mnou 3 a půl roku v lavici totiž není lehké a já si jen tak k někomu nesednu :D

Dva roky v prokleté krabici

11. srpna 2012 v 19:44 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Tento blog je již 2 roky aktivní. Sice nemám rád slavení narozenin, ale tahle doba mě zkrátka..zarazila. Tenhle blog jsem založil...ani nevím proč. Asi jsem chtěl jen nějaký nový vítr do plachet.

Hodinu heterákem

9. srpna 2012 v 21:08 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Nutno dodat že tenhle článek píšu dopředu ve 2:30.
Celý den jsem přemýšlel, jestli to zveřejnit či ne. Jak to pročítám, tak jsem musel být asi ožralý nebo nevim jak to je možný.
Ale co, tak ať je sranda, ne.

Vím, že si teď většina z vás řekla, jestli vidí správně. A jestli jo, tak proč o tom vůbec píšu na blog a nenechám si to pro sebe. A nejspíš se děsíte, CO hodlám psát. Ale když teda Nova (nebo kdo to tam nahoře sedí) potřebuje, abychom psali šokující a kontroverzní články, protože to prý zvedá návštěvnost a je to IN, tak proč to nenapsat, že.

Ale nebojte se, tento článek je přístupný i lidem pod 18 let.

Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

9. srpna 2012 v 14:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Nesnažil se pomstít jednomu hajzlovi, což mi zničilo celý gymplácký život.

Nekývnul známému, kterého sem měl na sex, že se setkám s jeho přáteli. Lidi, to vám byl snad ten nejtrapnější a nejhorší večer co sem zažil.

Nevybodl se na učení k příjimačkám k vysokým školám a celkově mi vadí, že sem se o ten výběr škol nestaral tolik jako ostatní. Třeba bych teď místo roku doma na jazykovce mířil do Prahy či Brna daleko od drobnohledu rodičů.

Neodpálkoval instruktora autoškoly hned první hodinu kvůli jeho vlezlosti. Měl jsem zatnout zuby, myslet si svoje a nějak přetrpět ty jeho nemístné otázky. Například mé spolužačky se ptal, jaký je sex s jejím přítelem apod. Možná by pak ta autoškola probíhala líp a ušetřil bych si pár nervů a prasklých žilek na spánku.

Neřekl třídní před celou třídou, at ze mě přestane dělat debila. Důvod tu teď není podstatný. Reakce spolužáků byli různé. Někdo si myslel, že jsem vůl a někdo na mě v ten moment byl hrdý. Každopádně za ty zhoršené vztahy s třídní a tím pádem i půlkou učitelského sboru (kamarádky slepice) to rozhodně nestálo.
No, i když ten její respekt ze mě jsem si pak docela užíval :P

Neožral se na stužkováku jak nelidský prase a nezačal každýmu vykládat, že sem buzerant a nevykous se se dvěma spolužačkama. Z ostudy jsem měl celý kabát a ještě zbylo i na ponožky.

Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.

8. srpna 2012 v 14:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Jaké by to bylo, kdyby... A za to kdyby si můžete dosadit téměř cokoli.

Budoucnost. Zvažuju své schopnosti, znalosti, vlastnosti etc. a snažím se dojít k tomu, která volba do budoucna by pro mě byla nejlepší. Tím myslím takové ty klasické volby - na jakou vysokou školu, do jakého města, v jakém prostředí by pro mě bylo nejlepší a nejsnažší si najít práci. Znáte to, ne?

Jak vylepšit své mezilidské schopnosti. Bohové mi jsou svědky, že se chci naučit vycházet s lidským druhem, ale prostě to furt nejde :D

Nesmrtelnost chrousta.
Tudíž všechny možné i nemožné kraviny, co mě zrovna napadnou v souvislosti s tím, co vidím v TV, co si přečtu v novinách, co někde slyším etc. :)

Jaké by to bylo, kdyby ke mně byla příroda milejší - vypadal bych lépe a měl o něco lepší zdraví. Zrcadlo, zrcadlo...

Co by se stalo, kdybych zjistil, že mám někde dvojče a potkal jsem se s ním. Záviděl bych mu něco, nebo bych byl naopak rád za to, kde jsem vyrostl a jak jsem byl vychován?
Čili pozůstaky pubertálních úvah, jak jsou rodiče špatní :D

Fantazie. Dost často si v hlavě vytvářím svůj vlastní fantasy svět. Třeba to někdy zužitkuju a sepíšu nějakou povídku.

Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

7. srpna 2012 v 14:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Tohle je tak ošemetné téma. Jak si získat mé srdce. Měl autor řetězáku na mysli oblast lásky nebo přátelství? Budu to muset nějak neutrálně vyřešit.

Nejsem člověk, který dělá první krok. Udělejte ho vy.

Nesnažte se ke mně chovat, jako byste mě znali a byl jsem váš dlouholetý přítel. Tímhle chováním mě akorát zastrašíte. Dejte mi čas vás poznat. Chování typu Jééé! Ahój! Budeme kamarádi? od člověka, kterého vidím poprvé v životě, mě tak akorát děsí. Jsem dost paranoidní a budu vás ze začátku považovat za skrytého nepřítele.

Určitě neuškodí, když ze začátku projevíte, že se mnou máte něco společného. Zkrátka navrhnout nějaké společné téma k pokecu, aby se prolomily ledy. Jsem spíše nemluva, musíte mě skoro násilně donutit s vámi komunikovat.

Musíte akceptovat, že nejsem společenský člověk. Pokud tedy nějakým podivným a nepochopitelným myšlenkovým pochodem dojdete k závěru, že jsem natolik zajmavá osobnost, kterou byste rádi představili svým přátelům, tak musíte postupovat pomalu. Rozhodně mě nesmíte hodit mezi 8 neznámých lidí a očekávat, že jim ihned padnu kolem ramen.

Nepřetvařujte se. Nemám rád lidi, kteří si hrají na velkého optimistu, až to je trapně zřejmé, a ani nemám rád lidi, kteří se stylizují do pozice deprimovaného člověka v očekávání soucitu. Chci se přátelit s člověkem a ne jen jeho pózou.

Nesnažte se mnou manipulovat. Kdybych chtěl hrát nějaké hry, tak chodím do dramatického kroužku. Neříkám, že se nedokážu změnit, ale rozhodně to nebude ihned a už vůbec ne na vaše přání.

Jsem dá se říct pohodlný člověk. Takže jestli mě chcete lépe poznat, tak raději v nějakém klidném prostředí (čajovna, pizzerie...) než mě táhnout někam třeba na diskotéku (používá se ještě to slovo?).

Obrňte se notnou dávkou trpělivosti. Zabere nějakou dobu než vám začnu důvěřovat.

Den druhý - Devět faktů o tobě

6. srpna 2012 v 14:00 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Nemám rád, když někdo o mně něco ví. Mám na mysli věci soukromého rázu. Například kam rád chodím, co poslouchám za hudbu, že mám blog, s kým se zrovna...ehm, stýkám. Je to hlavně tím, že mám k lidem velkou nedůvěru. Už jsem zažil, že lidé, které jsem považoval za známé/přátele, mě potom začali nesnášet. A hádejte jaké informace pak zužitkovali při pomlouvání.

Mám docela velký komplex ze své postavy. A to ani nejsem ženská, vidíte jak je to hrozný? Jsem až moc hubený, někdy si dokonce připadám jak chodící kostra z kabinetu biologie. Není to až takový extrém, že by mi kosti při chůzi cinkaly o sebe (jako jsem to už viděl u svého spolužáka). Ze zdravotního hlediska jsem stále v normě. Vlastně bych z toho ani žádný mindrák mít neměl. Ale člověk má zkrátka nějaký ideál krásy a mně se k tomu mému stále nedaří přiblížit.

Jsem člověk, jehož myšlenkové pochody jdou těžko pochopit. Má rozhodnutí jsou samý paradox, oxymoron, prostě každou chvíli udělám něco, co ostatní nechápou. Pokusím se vám to vysvětlit na něčem triviálním. Například nemám rád sladké. Dorty a cukrárny přímo nesnáším. Vždycky je mi ze sladkého špatně, bolí mě hlava (a taky zuby), těžko od žaludku. Ale dejte přede mě krabici plnou čokolády nebo bonboniéru a garantuju vám že do 10 minut zmizí (čas se odvíjí od velikosti obsahu).
A obdobný princip můžete u mě nalézt téměř ve všem.

Jsem silně paranoidní. Souvisí to s prvním bodem. Jakmile někoho potkám a snaží se se mnou navázat nějaký kontakt, tak ho automaticky podezřívám, že mi chce něco provést. Jsem uzavřený a byl bych nejradši kdyby na mě ani nemluvil. Tahle paranoia se u mě objevila už na začátku prváku na gymplu. Možná tím odeženu hodně potencionálních přátel, ale rozhodně jsem se tak vyhnul spoustě nasraných chvil.

Nejsem společenský člověk. Většinou :)
Když jsem ve společnosti lidí, které nějak znám už delší dobu, tak je vše v pořádku. To se dokážu bavit a jak se říká - otevřít se lidem. Ale jakmile mě přivedete mezi lidi, které neznám, tak se naopak uzavřu. Mlčím, nesměju se, kontroluju čas na mobilu, mám tendence vzít nohy na ramena a utéct. Nazývám to sociofóbií a nemám nejmenší tušení jak to zlepšit.

Co se týče protějšku, tak preferuji skandinávské a jihoevropské typy s krátkými vlasy :D

Mám silnější fantazii než tvůrčí schopnosti. Možná jste si toho už všimli. V hlavě si dokážu představit co chci nakreslit, jakých barev dosáhnout, promyslím nejmenší detaily. Ale jakmile vezmu do ruky tužku, tak je najednou problém. Má ruka nechce spolupracovat s mojí fantazií. To samé i když vymýšlím nějakou povídku. Už asi rok a půl uvažuji nad tím, že bych něco napsal. Už mám víceméně vymyšlenou historii a geografii světa, v podstatě i postavy, zápletku a celý příběh. Ale jakmile otevřu word, tak konec. Nenapadá mě žádné vhodné slovo nebo věta. Slovní zásoba dává od mé fantazie ruce pryč.
Někdy tak přemýšlím, že bych měl vytvořit počítačovou hru, protože s grafikou až takový problém nemám.

Zásadně nikdy neodpouštím. Jakmile se někdo dostane na můj blacklist, tak nemá téměř žádnou šanci se z něho dostat. Tihle lidé jakoby vůbec neexistovali. Ignoruju je.
Ale vzhledem k tomu, že na něm je vždycky až nezdravě moc jmen, tak jsem po každém ukončení nějaké etapy života (základka, gympl) z něho vyškrtl všechna jména, která s ní byla spojena a je minimální šance, že se s těmi lidmi ještě někdy uvidím.

Ačkoli se to nezdá, tak vždy každému pomohu. Je to jedna z mých vlastností, kterou nemám rád. Je jedno jestli jste můj kamarád nebo někdo z blacklistu, jakmile mě požádáte o pomoc, tak ať s chutí i neochotou vám vždy pomůžu. Je pravda že se mi tuhle vlastnost podařilo během gymplu trochu zmírnit, hlavně díky enormnímu nárůstu jmen na blacklistu, ale pořád tím nešvarem trpím.

Layout - Kitty and ballon

5. srpna 2012 v 15:43 | Destinaetus |  Layouty
Bylo třeba vytvořit nějaký lay, abych nevyšel ze cviku :) A jak sem viděl ten obrázek, tak to bylo jasný :)

Nastavení jsem přidal jen formou obrázků z nastavení blogu. Není na tom nic složitého.
Kdyby něco, pište.


Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem

3. srpna 2012 v 18:01 | Destinaetus |  Řetězáky a další...pý-čoviny
Blogová činnost stagnuje a je třeba tu aktivitu trochu pohnout nahoru. A jelikož do desetidenního řetězáku se zapojila i Cirrat a Bels, tak bych to nebyl já abych se neopičil :) 30 days song challenge jsem nedotáhl do konce. Začal jsem v listopadu lonského roku a došel jen po den 10. Takže desetidenní řetězák je pro mě jako stvořený :)
Tedy, račte číst.

Dodatečně k aféře Lotty

2. srpna 2012 v 19:50 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Celá aféra šla víceméně mimo mě, protože jsem neměl tolik času být na počítači. Sice jsem sledoval hodně živou diskusi pod článkem o jejím přijetí a také přispěl jedním komentem, ale to je všechno.

Pokud se nepletu, tak Lotty už není v AK, nebo minimálně se nezobrazuje na titulce. A za to vám blogerstvu musím poblahopřát :P Jedno veliké díky vám všem, že se na to blonďaté monstrum nemusím dívat a už vůbec nemusím číst nadpisy jejích šílených rádoby článků na titulce.
Jak jsem psal v onom komentu, její blog mi přijde spíš jen jako takový posvátný oltář pro její hezkou tvářičku, než prostředek prezentace čehokoli hodnotného.

Její přijetí byl jeden velký krok vedle nad pomyslnou propastí nenávisti.

A ještě vtipnější je galerie nováčků na facebooku. Pokud se dívám správně, tak všechny fotky byli přidány 26. července (ano, ten den jsem tu galerii s hrůzou procházel jestli tam jsem taky). A fotka Lotty jako jediná 27. července. Takže jsem z toho vyvodil jeden závěr. Vedení blog.cz je plno nadržených úchyláků.
Chápete to? Vytvoří galerii pro nováčky až v okamžiku, kdy chtějí přijmout Lotty s fotkou jak vytrženou z pánského časopisu nebo katalogu eskortních prostitutek. A ji jedinou přidají samostatně, aby se nám na zdi zobrazila v celé své kráse. To je prostě k smíchu nebo k pláči?
Když jsem otevřel facebook a vykoukla tam na mě její fotka, tak jsem měl nejdřív za to, že zase nákej nadrženej hetero kámoš sdílí na zdi fotky polonahatých koster jak má ve zvyku. O to větší zděšení a šok jsem měl, když jsem zjistil, že tu fotku přidal blog.cz.

Po přečtení mailu u Adelaine ZDE jsem nebyl ani zdaleka tak šokován jako ona. Po pravdě, přesně tuhle reakci jsem očekával.

Ale sakra Stando, probuď se. Nikdo nemá nic proti abyste do AK přijali blogy o módě a sexu. Ale jsou prostě nějaká nepsaná kritéria kvalitního blogu, která každý chápe. A Lotty a jí podobné tam nepatří. Vždyt blogujeme na blog.cz a né na redblog.cz nebo xblog.cz. I takové vcelku kontroverzní téma jako sex se dá pojmout s nějakou úrovní, které pouze nešokuje, ale může být i informativní. Ale články Lotty o délce jedné SMS zprávy s radami typu Chceš to do zadku? Tak si mu řekni to jistě nejsou. Nemusíš přijímat každý odpad z Krásné.

Zlaté hovno je pořád hovno.


Blue lines

2. srpna 2012 v 17:10 | Destinaetus |  Něco na způsob digitální kresby
Každý musí nějak začít s kombinováním perokresby a tvorbou textur.

Vytvořil jsem to jako podklad k jednomu layoutu který chystám. Sice to má velký formát, ale bude použit v menším měřítku přibližně jako je náhled na devu (víte jak, s většími obrázky se líp pracuje).
Chystám vlastně 2 nebo 3 laye, protože jsem na DA našel naprosto úchvatné obrázky. Uvidíme co vyplodím.

Ale dneska mi zkritizujte Blue lines.
Jak velmi poetický název, že.