Hetero prostředí asi není pro mě

10. června 2012 v 21:58 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Nikdy jsem nechápal, proč mají všechny bukvice potřebu shromaždovat se třeba ve stejné části města a vytvářet růžová ghetta, proč se chtějí uzavírat před světem, žít v izolaci a nad kafíčkem si stěžovat na ten zlý hetero svět tam venku. Já to vážně nikdy nechápal. Pokud se tedy rozhodnem svět rozdělit na homo část a hetero část, tak obě části mi vždy připadali stejně přijatelné, né-li stejné. Ale v poslední době, asi před měsícem, jsem si začal všímat toho, že se začínám vyhýbat většímu množství heteráků.


Před měsícem.
Nejdříve jsem byl celý podrážděný, když jsem jako nejmladší potomek musel odsrat povinnost jít s rodiči na pouť, kam se mi vůbec nechtělo. Celou dobu jsem všechny kolemjdoucí jednoho po druhém vraždil pohledem a myslel jsem si, že ta podrážděnost vyplývá z toho, že ten den jsem měl strávit učením (byl svaťák) a né poflakováním na pouti. Také připadalo v úvahu, že mi vadí ona přítomnost rodičů. A bohové vědí že mám hodně důvodů proč je nesnášet. Ale o tom mluvit nechci. Ale pak mi došlo, že to není ten pravý důvod. Ve skutečnosti jsem byl i rád, že jsem mohl od těch knížek, sešitů a papírů vypadnout a provětrat si hlavu. Dokonce jsem byl i rád, že si můžu s rodiči normálně v klidu pokecat, někdy se i zasmát. Pravý důvod mé špatné nálady bylo to, že rodiče o mně nic nevědí. Celý půl den jsem tam musel s nimi chodit a v rámci možností se tvářit jako správný syn a nedávat najevo, že mou pozornost upoutal spíše ten prodavač ve stánku než to zboží, které nabízel.

Zároveň jsem si uvědomil, že už o svaťáku jsem byl rozhodnut, že nepudu na pomaturiťák. A s velkou pravděpodobností ani na slučák ze základky. Ale proč?

Jelikož jsem člověk, který nemá rád jakékoli své myšlenkové pochody a pocity, kterým nerozumí, protože snadno propadnu depresi (dědo, vážně děkuji za genetickou výbavu díky tvým psychickým nemocem), tak si je snažím vysvětlit. Podrobím sám sebe takové sebeanalýze.
Vsuvka. Jestli máte také problémy s depresemi nebo stavy tomu podobné, tak si zkuste ve své hlavě rozebrat proč tomu tak je. Zahrajte si na svého vlastního psychologa. Skutečně to pomáhá a nebudu vám lhát když řeknu, že se vám pak začne i lépe dýchat.
Tím jsem se také dobral k příčině problému.

Důležitým faktem je to, že už asi rok jsem na svém, teď už bývalém gymplu, v podstatě přiznaný gay. Nijak jsem to neroztuboval. Na otázku Seš gay? jsem prostě odpověděl Ano. A i když počáteční reakce okolí jsou všelijaké, kyslík je mnohdy otrávený vším možným, tak se i tak dočkáte nějaké...úlevy? Jestli je to to správné slovo. Každopádně si hodně rychle zvyknete na to, že už si nemusíte dávat pozor na to, co říkáte ze svého soukromí, jaké propagujete názory, prostě nemusíte být stále ve střehu. Člověku se najednou po tom světě chodí mnohem líp, i když by dost často, né-li většinu času, by chtěl být zpátky v té ulitě, tak se mu ta "svoboda" zalíbí.

A tady je ten problém. Už jsem si zvykl, že když jdu po ulici s přáteli, tak místo věty To je kunda co, řeknu To je borec co. A když musím trávit čas s lidmi, kteří o mé orientaci nic neví, tak mi to je i nepříjemné. Nemám rád tu přetvářku s tím spojenou. Raději sedím doma u počítače než abych na slučáku chlastal s "kámošema" a hlídat si kolikáté to mám pivo, abych se náhodou nerozpovídal. I když vím, že většina z nich by to vzala v klidu, tak se bojím toho, jak by to začalo kolovat po celém okolí, až by se to nakonec dostalo i k mým rodičům, kteří by to v klidu rozhodně nevzali. Proč se musí z odlišné orientace pořád dělat něco neobvyklého, ať už odporného nebo naopak úžasného? Proč se to prostě nemůže začít brát jako každodenní věc jako je barva vlasů nebo očí? Někdo preferujte blondýnky, někdo brunety, a někdo prostě preferuje chlapy. Proč se to musí pořád zviditelňovat a brát jako zásadní charakterový rys?

On není problém být ve společnosti heteráků, problémem to začíná být až v momentě, kdy se mezi nimi za heteráka musíte vydávat.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 Babe Babe | Web | 10. června 2012 v 22:02 | Reagovat

Někdy je potřeba vyřvat něco do světa a jít jinám. Pojď s náma farmařit! :D

2 Anne Anne | E-mail | Web | 10. června 2012 v 22:11 | Reagovat

A proč si myslíš, že by s tím rodiče měli tak zásadní problém? Já jsem taky dlouho nechtěla nic řešit, ale zjistila jsem, že mamka je dost chápavá a vnímavá k těmto věcem. Ano, její názory jsou mnohdy staromódní, ale rozhodně lidi podle orientace neposuzuje (jen pro info-nejsem jen na holky, v současné době mám heterosexuální vztah, ale ke stejnému pohlaví cítím silnou náklonnost) Řekla mi, že ona by teda na ženskou nesáhla, ale že proti gustu... Mamky v tomhle celkově bývají chápavější, zkus to prvně u ní (chlapi z nhějakého důvodu mívají víc předsudků).

3 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 10. června 2012 v 22:12 | Reagovat

Tak tohle je po dlouhé době HODNĚ kvalitní článek. Mám v podstatě stejný problém jako ty a taky mi to vadí. Zrovna dnes jsem seděl venku s přáteli a za nimi přišli jejich kámoši. Šla okolo blondýna a oni se mohli po*rat: Strašně je naštvalo, že já se nedíval na tu blondýnu, ale na toho frajera, co ji držel za ruku. Prej nejsem "normální" a nebo oni? :D

4 m. m. | Web | 10. června 2012 v 22:13 | Reagovat

Na jednu stranu říkáš, že je úleva dát to světu najevo a že nechápeš, proč se z toho dělá "big deal". Jenže mně přijde, že tím, že to sám tajíš před těmi jedinými lidmi, které by to mělo zajímat a kteří mají právo to vědět, k tomu trendu sám přispíváš.

Když se ti líp dejchá poté, cos to řekl lidem ve škole, co teprve kdybyses otevřel rodičům?

A že by to nepřijali klidně? Možná jo, možná ne. Každopádně když jim to podáš dostatečně odhodlaně a neagresivně, tak nevidím důvod, proč by k tomu měli něco mít. Ostatně pokud mají v hlavě mozek, tak k tomu nic mít nebudou, to stejně není nic, od čeho by tě mohli odradit řečma, co by ti mohli rozmluvit, i kdyby nakrásně chtěli. Myslím, že základem všeho je, vyjít s těmahle věcma na povrch, jakmile si je uvědomíš. Ne že by na tom nějak záleželo, ale pak nebudeš narážet na pocity, že se musíš kontrolovat.

Já se třeba coby bisexuál práskla i před babičkou :-D Ta se sice celej život tváří, jako by nic jako sex neexistovalo, a o queerech si myslí bůhvíco, ale aspoň pak nemám pocit, že kdyby na to přišlo, bude z toho šok nebo nějakej problém. Kdybych si třeba místo kluka přivedla holku, nikdo by na to nic neřek, protože už jsem je na to prostě připravila. Ačkoli pochybuju, že chápou, že jsem to myslela vážně :-D

5 Jane Jane | Web | 10. června 2012 v 22:16 | Reagovat

Myslím, že je to každýho věc, kdo se mu líbí. A když to chce všem říkat, tak prosím. Ale neměl by ho k tomu nikdo nutit.

6 Matýsek Matýsek | Web | 10. června 2012 v 22:31 | Reagovat

"Big deal" z toho nedělá okolí, ale především ty, zdá se. Hlídáš pivo, abys neroztrubovával, ale zároveň to dáváš na úroveň barvy vlasů.
Otravnost vydávání se za heteráka znám až moc dobře, stejně jako nepohodlné prostředí heterosexulánů, takže, ať se tvářím jakkoli, big deal z toho dělám i sám. Ale stejně, měl bys (i já bych měl) to přestat brát tak vážně, nadhled prosím, na big deal mají nárok jenom drama queen.

7 nigga nigga | E-mail | Web | 10. června 2012 v 22:37 | Reagovat

Proti homosexuálům nic nemám. Nemám ráda lidi, kteří je odsuzujou. Tím odsuzujou jen sami sebe. (Nebylo něco podobného napsáno v Bibli?) Homosexuálové se lépe orientují v módě (tedy většinou to tak je) a jsou pro ženy mnohdy lepšími přáteli než samotné ženy.
A starší generace? Ty nechápu. Kdysi se prostě žilo tak, že nikdo nemohl vyčnívat z davu, každý si musel hledět svého, psát pravou rukou a žít jako heterosexuál - ať už heterosexuál byl, nebo ne. Při doznání se veřejnosti si pak podepsal ortel ke společenské sebevraždě.
V dnešní době už se alespoň někteří stali rozumnějšími a berou to jako samozřejmost.
Přeji hodně štěstí v nadcházejících létech.

8 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 10. června 2012 v 23:08 | Reagovat

[4]: Pokud jeho rodiče neznáš, nemůžeš předpovídat, jak by reagovali. Může se stát, že to vezmou dobře i přes to, že se celý život tváří jako největší homofobové na světě (jako můj otec, který ve chvíli, kdy mě načapal s holkou v posteli, neřekl ani slovo a později mě seřval ne proto, že by mu to vadilo, ale protože mu nevěřím natolik, abych něco řekla). Taky to ale můžou vzít špatně a to pak není nic příjemného, když s nimi člověk musí bydlet.

9 Fee Fee | Web | 11. června 2012 v 0:29 | Reagovat

[4]:[8]: Přesně tak, v tomhle musím souhlasit s Fabianou. Nemůžeš to tímhle způsobem bagatelizovat, když nemáš ponětí o situaci v jejich rodině. Já jsem "jenom" bisexuální a moje matka to i po několika letech dětinsky odmítá vzít na vědomí, zatímco táta je se mnou schopný si o holkách i povídat.

Ohledně článku bych se chtěla vyjádřit ke zmínce o přehnané nadšenosti z teploušů, protože se v tom orientuju celkem dobře. Patřím do komunity lidí (90% z nich jsou ženský-heteračky), která o nich píše povídky, dneska už to není nic neobvyklýho. Ale uvědomuju si, že tahle naše libůstka a koníček pro vás nemusí být mnohdy příjemné, a to věčný separování na teplý a neteplý jen prohlubuje nemožnost, aby se ona menšinová orientace začala považovat za normální. A tak se za to aspoň tady chci trošku omluvit. :D

10 T. T. | Web | 11. června 2012 v 8:47 | Reagovat

Asi do toho nemám co kecat, ale myslím si, že by bylo lepší to říct i rodičům. Uleví se ti, nebudeš si muset dávat tolik pozor, zjistíš jejich reakci a nebudeš si muset jen představovat jak to vezmou. I oni si to myslím zaslouží vědět a pokud tě mají rádi, vezmou to dobře, když ne hned, tak časem určitě. Jsi přece dospělý a dnešní doba už je jiná. Určitě bys měl začít s mamkou, jak tu už kdosi napsal

11 Naira Naira | Web | 11. června 2012 v 11:13 | Reagovat

Opravdu se těším, až příjde den, kdy lidé přestanou řešit hovadiny a začnou se zabývat věcmi důležitými. Mám mezi kamarády pár bi a pár homosexuálů a fakt nemám ráda, když se s tím musí potýkat, jako s nějakou kletbou. Lidi by měli být rádi, že se mají rádi a neřešit jestli homo, hetero nebo bi.

12 Cirrat Cirrat | Web | 11. června 2012 v 22:01 | Reagovat

Mno, bejt někdo jinej, než vlastně jsi, je sakra nepohodlný. Ale je fakt, že zároveň je to tvoje rozhodnutí, kdy komu co řekneš - jen s těma rodičema si dovolím upozornit na jednu věc: Je otázka času, než se jim to donese po větříčku. Možná pár let, možná pár tejdnů. Ať by byla jejich reakce vlastně jakákoli, za otevřené prohlášení se počítají body k dobru vždycky, i kdyby neochotně. Ale jak to načasovat a jak to podat, to bych neměla tuchu, ani kdybych tě znala osobně stejně dlouho, jako znám tvůj blog.

13 Hanyou Hanyou | Web | 13. června 2012 v 20:30 | Reagovat

Většinou tyhle zprávy berou mamky v pohodě. Horší je to s tím, jak to vezme tvůj táta. Zkus je na to trošku připravit. Hlavně taky nenápadně vysondovat jestli proti homosexuálům nic nemají: "Dneska jsem četl, že lidi hodně odsuzují víc gaye, než lesbičky. Co si o tom myslíš ty?" apod.
Nebude to moc jednoduché, ale věřím, že to zvládneš! Hlavně se tolik nenervuj.
"Lepší být gay, než terorista!"

14 Taychi Taychi | Web | 16. června 2012 v 21:51 | Reagovat

[13]: Nebo lepší bejt teplej než studenej.

No, jako já se dlouho odvažovala máti na něco zeptat a tak, ale pak jsem zjistila, že to bylo v pohodě, ačkoliv tedy ona vypadala, že kdybych se zeptala, tak by mě sežrala. No, hele buď to řekneš ty, nebo to odněkud pochytají... Je to na tobě.

15 Livien Livien | Web | 22. června 2012 v 14:42 | Reagovat

Já ti nevím, někdy mi přijde, že ať je naše doba jaká je, naše generace takovýhle věci bere na pohodu. O rodičích se to ovšem říct nedá. Je pravda, že já jsem těžce na chlapy, ale jednou se přiřítila domů mati se slovy, že slyšela hroznou věc o jednom klučinovi, se kterým jsem vyrostla. Když jsem se zeptala, o co jde, vypadlo z ní, že slyšela, že je asi na kluky. Docela mě to zarazilo a moje odpověď "no a?" mamku neskonale rozzuřila a dialog (později monolog) skončil přednáškou na téma: "Jak asi jeho rodičům musí být."
Ačkoli si myslím, že moje máti je vcelku v pohodě, tohle mě dostalo a vím, že kdybych na tom byla stejně jako ty, pochopení bych u ní taky nenašla.
Nevím, o co jde. Jako by na světě nebyly mnohem závanější a důležitější věci, kterým by se měli lidé věnovat.
Každopádně se drž a přeju hodně štěstí a síly v dalším životě (ve splečnosti plné předsudků). :)

16 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 2. července 2012 v 15:55 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo všechny ty srazy po X letech se základkou atd. jsou děsně neupřímné a tak uměle vymyšlené? protože pokud je někdo opravdu něčím přítelem, ten čas na toho druhého si bude snažit najít a nespoléhat se na tyhle meetingy. To tam radši nejít, než strávit celý den v přetvářce.

17 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 25. července 2012 v 23:50 | Reagovat

Na pomaturiťáku jsem taky nebyla, i když z jiného důvodu a na různé slučáky se taky nechystám a nemyslím si, že bych o něco přicházela, spíše naopak^^
Když se musíš takhle přetvařovat před rodiči, je to vážně na nic. Štve mě, že zrovna oni by tě nepřijali takového, jaký jsi. Ti, kteří by tě měli mít rádi za každých okolností. Přesto doufám, že se to někdy změní a ty budeš mít "klid" všude.

18 Catherine Black Catherine Black | Web | 6. ledna 2013 v 2:13 | Reagovat

No...asi to nemáš jednoduché, ale ber to tak, že pokud to vašim řekneš sám, můžeš korigovat riziko možného negativního dopadu než v momentě, kdy to uslyší od někoho jiného. Ale jak se říká, nic není tak horké jak to vypadá...snad to zvládneš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama