Má gymnaziální léta se chýlí ke konci, měli jsme poslední zvonění a prohlíželi jsme si prezentaci o naší třídě, která byla jako tradičně promítána v kině před celou školou. Byl jsem zděšen. Celou dobu jsem žil v přesvědčení, že není žádný kompromitující materiál o mé osobě. No, myslel jsem si to. Prezentace mi ukázala, že je na můj vkus až moc fotek s mým obličejem. A hádejte kdo byl na úplně první fotce, kde je zvěčněn s vlasy z prvního ročníku. Kdo to asi může být? Můžete třikrát hádat.
Celá prezentace je plná skupinnových fotek. Tak proč zrovna já tam musím mít pouze fotky, kde jsem jenom já a ke všemu to jsou ty momentky, kdy se člověk tváří jako debil. A všechny fotky z prváku, kdy sem vypadal nemožně. Proč tam nedaly těch pár fotek ze čtvrtáku, kde jsem s ostatními a vypadám tam relativně jako člověk? To fakt nikomu nedošlo, že to nerozdejchám? To si za ty 4 roky nevšimli, že se nerad fotím? A to možná z toho důvodu, že pak nechci být někde promítán před celým gymplem? Evidentně ne.
A víte co je horší? Že spolužačka už tomu obětovala spoustu času a nervů a ozvat se den předem, at tam něco změní, by bylo pěkně hulvátský.
Sice to vypadalo, že nikoho mé fotky nezajímaly, nebo jim nepřišly až tak vtipné, aby se hlasitě smály jako u jiných. Ale jde o ten pocit, že váš xicht (ze dne, kdy jste nevypadali nejlíp) otevírá prezentaci.
A tak mě napadlo, že by byla sranda aspon na blogu si dát po pořádku své fotky, jak jsem postupně stárl a měnil se. Jednou si vychovatelka z intru koupila takovou chytrou knížku, díky které každému z její výchovné skupiny určila tvar jeho obličeje a popsala ho. Můj obličej je prý diamant, který je ale třeba brousit a leštit, aby byl krásný. A když se to povede, tak je prý výsledek dokonalost.
Cheche. Dobrý joke ne?
Kromě fotek, kde jsem jako mimino, je toto moje nejstarší fotka.
Kolik mi bylo? Netuším.
Druhá fotka, přibližně ze stejné doby jako předcházející. Ale u této vím, že je z konce sedmé třídy.
(To byly zlatý časy)
Ona fotka, která otevírá prezentaci. Chápete už proč jsem tak nasranej?
(Cocaine! So much cocaine!)
I tahle se v prezentaci objevila. Furt nemůžu přijít na to, proč jsem tenkrát držel origami labuť a tvářil se, jako bych ji chtěl zoofilně znásilnit.
Jedna s Maf.
Jazykový den na gymplu na konci prváku, kdy do scénky Přátelé přišli dva satanisté. Nutno podotknout, že částečně kvůli téhle příležitosti jsem si poprvé obarvil hlavu.
Momentka, kdy mi Maf propichovala bradu. Tvářím se jako bych měl omdlít. Ve skutečnosti jsem však byl na vrcholu blaha.
(Opravdu nejsem masochista!)
Historicky moje první profilová fotka, kde je můj obličej.
S Verčou, naší spolužačkou z Ukrajiny, když ještě nebyla platinová bloncka.
První den ve škole, co jsem přišel s novým účesem.
(černý pruh na hlavě a vyholené strany)
Taky momentka. Na konci druháku, když jsem byli na výletě v Adršpachu. "Chatky" měly velice komfortní "schody" do patra, ze kterého se dobře imitoval netopýr.
Když se mi nechtělo k holičce.
Ke konci třetáku? Téměř před radikálním řešením.
A tady už po radikálním řešení. Vlasy udělaly pápá. Konečně!
Jedna profilová, která je i po roce stále nejvíc aktuální.
Ze stužkováku s Maf a Ef. V listopadu myslím.
Vánoční. Slabý pokus o něco jako úsměv.
A tady fotka z tabla. Vůbec pro mě není typická. Je taková až moc optimistická.
A taky krásně vyretušovaná :D
Pokud jste ani tak nedostali mrtvici nebo neudělali před sebe hromádku obsahu vašeho žaludku, tak si můžete napsat certifikát, že jste silná osobnost (se silným žaludkem a silnou tupozrakostí).
EDIT:
Speciálně pro Bels přidávám ještě jednu fotku, dobově před tablovou :)
Naira | 
)
Lady Diabolus Mortem | 
Skoro všechny znám
Ta čtvrtá mě nevím proč rozesmála, působíš tam tak.. nevinně? 
Ale teď vypadáš asi nejlíp a ta tablová se mi líbí, navzdory tomu, že je až protivně optimistická, což mi vedle tvého temného já příliž nesedí 
A chybí mi tu ta tvoje profilová půlka obličeje, to je taky moc hezká fotka ;)