Potřebuju manuál na dospělost aneb mé dvacáté narozeniny

9. února 2012 v 14:35 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Dnes mám dvacáté narozeniny. Blíží s mi maturita, přihláška na vysokou, příjimačky... A já si pořád připadám jak puberťák co zrovna vyšel základku.


Já si prostě nepřipadám jako někdo, kdo je schopen opustit gympl a vydat do víru velkoměsta, pokud možno Prahy. Popravdě, ani se mi tam moc nechce. Jasně, ta vysoká koncentrace buzerantů je lákavá, ale stejně mám takový pocit že tam nepřežiju.
Maturitu nějak udělám, možná v září, možná až v lednu, ale udělám ji. To samý i řidičák a je jedno v kolikátém autě. I na tu vejšku se dostanu, i kdybych měl jít ted na jazykovku a zkusit to až příští rok.
Ale mám takový dojem, že nejsem duševně připraven (a možná ani fyzicky).

Asi před týdnem jsem uvažoval nad dalším piercingem, jestli do obočí nebo další do ušní chrupavky. Jenže v tom jsem si uvědomil Dop*dele Desi, vždyt ti bude 20! Za půl roku pudeš na vejšku a budeš si muset najít práci! A tak nějak jsem došel k závěru, že bych téhle předpovědi budoucnosti měl přizpůsobit i svůj zevnějšek.

Líbí se mi působit jako rebel. Když se všichni diví vašim černým hadrům s kovovými ozdobami a řetězi. Mají strach z vaší holé hlavy. Kdy stačí jeden pohled a všichni sklapnou podpatky a klidí se stranou. Ale takhle to napořád bohužel nepůjde. Je škoda že ten zlý systém všechny semele do jedné lajny, ale jinak to asi ani nejde. A v podstatě, i já už mám potřebu vypadat "normálně". Ten pocit, kdy si k vám v buse všichni bojí přisednout, vám začne s přibývajícím věkem vadit. Vážně. I my sociopati jsme lidská stvoření toužící po něčím mezilidském kontaktu.

Uvažuju nad tím, že si vyndám pierc z ucha, nechám si jen v bradě (protože mi zvyšuje sebevědomí, které mi sráží můj odporný xicht). Dokonce začínám obměnovat šatník. Místo toho, abych si koupil kalhoty z Nosferatu, tak jsem si je koupil v Bon Prix! Chápete to? Z šamponovského Bon Prix! Já! Já!! Mou oblíbenou černou začíná vyvažovat šedá a červená, čemuž se začínají divit i lidé. No Martine, sem tě hledala a díky tomu červenýmu tričku jsem tě nemohla najít. A co se týče mých plánů na tetování, i zde jsem slevil. Vždy jsem chtěl kérku přes půlku (vyholené) hlavy a krk - nejspíše levá strana. Ale nyní spíše uvažuju nad lopatkou nebo prsním svalem, zkrátka aby to šlo schovat pod tričko a nebudilo velký zájem.

A ted jeden výkřik, který se netýká narozenin, ani vzhledu, ale v podstatě přibývajícího věku. A to představení svého protějšku rodině.
Můžete být v klidu, nikoho takového nemám, ale jde tu o ten princip. Po celá léta mý sourozenci striktně oddělovali svůj soukromý život a rodinu. Byly to dvě neslučitelné věci. Ale asi před x lety přivedl jeden z bratrů domů svou dnes již manželku. Nu dobře, u něho mi to ani nepřišlo divné. Po pár letech (cca před 2-3), nás se svou kamarádkou-přítelkyní (prostě lepší kamarádkou) seznámil i další bratr. A aby toho nebylo málo, tak před měsícem už domů přivedl svou "známou" i třetí bratr! A zrovna ten, kterému odzvonilo 30 let, a všichni přestali doufat že se někdy ožení (k čemuž nejspíš stejně asi ani nedojde). Ale určitě tušíte oč mi jde. Doufám...co doufám, přímo prosím bohy! Aby si svého milého nepřivedla i sestra. Protože proč? Správně milá dítka. Protože pak by byla řada na mě a to by se hernajs divili.

BTW: Proč mě na téma Tma jako v pytli napadá jen věta "Cikáni šli ulicí..."?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 Cirrat Cirrat | Web | 9. února 2012 v 15:48 | Reagovat

Naprosto tě chápu - teda až na to představování protějšku. U nás bylo tóčo až když Dart žádal o mou ruku - máti se rozbrečela a utekla :-)

Osmnáct nebo dvacet, to na věci nic nemění. Ve chvíli, kdy mi dojde, že mi letos bude třicet, a přitom se cejtím téměř stejně jako když mi bylo dvacet, je mi jasný, že já už asi dospělejší nebudu. Nosím steely a křiváka do práce,  dělám sekretářku v obchodní firmě. Letos se konečně nechám tetovat. Život je více-méně v klidu. A že se ti obměňuje šatník? Lidi se mění, jak nabírají vědomosti a zkušenosti. Tak proč by se neměnily jejich hadry, že...

A tak všechno nejlepší - a neboj. Mojí máti je 67 a nedávno nadávala, že co je to za cancy se stárnutím, když ona se prakticky ještě ani nezačala cejtit dospělá... :D

2 im. im. | Web | 9. února 2012 v 18:43 | Reagovat

Předně všechno nejlepší k narozeninám. Dvacítka je krásnej věk. Dál... manuál by na něco potřeboval snad každej, ani zdaleka ne všichni na dospělost jako ty. (I když od věci by to nebylo.) Co se oblečení a vůbec celkového vzhledu týče, určitě to nebude tak hrozný, to je jedna věc, a pak, já bych si k tobě v autobuse klidně sedla. Takoví lidi mi víceméně nevadí - až na jednoho idiota, co mě před nějakou dobou chtěl dostat do postele, ehm ehm.
Vejška. Fuuu, já budu ráda, že se vůbec dostanu na střední - když už. Obávám se ale, že moje budoucnost neleží v oblasti akademických úspěchů, minimálně ne tady v Čechách, nějak se tu necítím dobře. Tuhle jsme se o tom bavili s kamarádem, on je taky angličan, jen o tři roky starší, stěhoval se sem ve stejnou dobu jako já, ale on s místními a vůbec s touhle pidizemičkou žádný problémy nemá. Divný. Možná to je "jen" věkem a časem se to spraví. Těžko říct.
V tvým životě jde minimálně nějaká budoucnost plánovat. U mě... vzhledem k otčímově práci a tomu, že nám momentálně velice reálně hrozí stěhování do Budapešti, možná bych to nijak nehrotila a nechala to všechno až na poslední chvíli, jak je dost často mým zvykem - ne úplně pěkným, nákup vánočních dárků jsem taky nechala až na poslední chvíli a málem jsem nic nesehnala, mno ;)

Mimochodem děkuju ti za komentář. Ono na tom asi něco bude, už jsem totiž s pár klukama chodila, a snad až na sex všechno v pohodě, jen mi tam chybělo takový to vzájemný porozumění, ale... to je na delší dobu a rozhodně ne na blogu. Přeci jen spolužáci jsou krvežízivý potvory a já mám svoje soukromí ráda.

3 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 9. února 2012 v 19:23 | Reagovat

Inu narozeniny jsou zvláštní věc. Ale o co vlastně jde? Možná mají vliv na tělo, ale na duši a ducha zcela nepatrně. I tak všechno nejlepší:-)
Jsem už druhý rok na vejšce a taky si nepřipadám o moc dospěleji, než když jsem nastoupila na střední. Pravda, s oblečením a výstřednostmi se člověk časem asi umírnit musí, nikoli však přestat a zapadnout do normálu:-)
Teda Vás doma ale je, to ti vsktuku nezávidím:-)A to překvapení stejně jednou nastane, no ne?Snad nebudeš jako můj stýc co ve 45 stále žije u maminky a nejspíš je sám, neboť se ty chlapy bojí přiznat;-)
Tak ať se ti ta matura i všechno zdaří klidně napoprvé a ať je tvůj 20. rok aspoň z poloviny tak vydařený a krásný jako můj(kdy jsem domů přivedla ukázat muže já a neměnila bych;-)
Btw mě skolilo:-D

4 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 23. února 2012 v 14:24 | Reagovat

Prvně, opožděně vše nejlepší.Naprosto chápu, taky jsem se zarazila s podobnýma myšlenkama, vlastně mělystejný cyklus. Maturitu i řidičák mám, na té jazykovce místo vysoké jsem skončila taky, ale tím nehaslo ono řešení okolo. Taky mě napadlo upravit zevnějšek, abych nestrašila lidi, ale působila na ně, jako možný pracovník, ať už v obchodě nebo ve firmě. Místo toho jsem si udělala další dvě tetování a s 5 piercy jsem to taky moc nevychytala, ale co. Na vysokou jsem se raději vykašlala a hledám si práci v cizině, protože tam je lidem častěji šumák, jak člověk vypadá a taky je to lepší okruh možnosti, jak si najít práci než tady, i když dnes to chce mít na takovou věk známosti.Snad se ti to povede tak, jak to máš v plánu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama