Odmítáš, zapíráš, směješ se.
Vždyť jen trocha zábavy to je.
Nechápeš, nevidíš, nechceš znát.
Vnitřní strach cítí nepoznané.
Nesmrtelnost je cíl tvůj.
Ačkoli skutečnost nikdy nepomine.
Že ani smrtelnost využít nedovedeš.
Uf, tak mé básnické střevo se slepákem se opět projevilo. Dokonce jsem to podrobil rozespalé Raven přečtení a vyjádřila se kladně. Ale nakolik to byla lež z lítosti, to se už můžu jen domnívat :P Takže byste si neměli trhat všechny vlasy z hlavy. Rád bych se zeptal i Striggy, tu též obdivuji, ale bohužel na ni nemám kontakt. Což je v dnešním globálním světě protkaném fuckbookem téměř neuvěřitelné.
A pokud máte nějaké připomínky, tak sem s nimi! Vždycky vyžaduju názor čtenáře! :)
kammčí | 
Sice se nepovažuji za odborníka, ale pár básní už jsem měla za úkol rozebírat. A co si z těch rozborů pamatuju, tak jedním z důležitých aspektů byla melodičnost a rytmus, které v této básni stopro jsou (viz řádek 1 a 3). Navíc báseň ukrývá hlubší pointu, takže za sebe můžu říct, že při srovnání dnešní básnické tvorby, je tato báseň konečně něco hodnotného, co jsem měla možnost číst.