Nemožné změnit svou osobnost? Krabice je odpověd

10. listopadu 2011 v 13:23 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Pod nemožnem se skrývá mnoho věcí, v podstatě pod tuto škatulku můžete zařadit všechno. Ale mne spíše zaujala otázka Je nemožné změnit svou osobnost? Znáte ty fráze, že se někdo změnil, že někoho nepoznáváte. Ale je to skutečně pravda? Opravdu můžeme změnit sebe sama od základu?
Přemýšlel jsem nad tím během své existenciální slabé chvilky (emařsky řečeno - depka) a rozvinul jsem svůj způsob vyrovnávání se s problémy, který se vám pokusím nějak vysvětlit.


Když se člověk střetne s nějakým problémem psychického rázu, tak někteří odvážní mu dají zleva zprava a jdou suveréně dál. Ale někteří neovládají myšlenkový kick box a musejí se s tím vypořádat jinak.
Představíme si imaginární krabici, obyčejnou, klidně od bot. A naše duše, život, osobnost (nazývejte to jak chcete), je takový náš imaginární baráček, zkrátka naše království. A vlastnosti? To jsou naše osobní věci, které nás utváří.
Když se objeví reálný problém na který prostě nemáme sílu ho řešit, nebo je až moc velký, tak ho imaginárně zabalíme do oné krabice, zavřeme víko, zalepíme páskou a dáme cedulku Neotvírat. Takhle se nám nahromadí jedna, dvě imaginární krabice schované pod postelí. Nic se neděje, prostě jsme na ně schválně zapomněli, jinak řečeno vytěsnili z hlavy. Ale těch krabic přibývá a proto je nutné je všechny přenést do imaginární místnosti, kterou zamknem na pět západů a odejdeme. I nyní jsme ještě v pohodě, vždyt naše problémy jsou krásně uklizené před ostatními kdesi v komoře. A co oči nevidí, to srdce nebolí. Jenomže tato místnost není nafukovací. A když si takhle jednou jdeme chodbou s další krabicí v ruce a otevřeme dveře od místnosti, tak těch krabic je tam už tolik, že se na nás všechny vysypou.
Toto je období té tzv. emařské depky, mými slovy existenciální slabé chvilky, protože nám nějakou chvilku zabere, než ten bordel uklidíme. Každý problém má svou vlastní krabici, takže abychom ho mohli zařadit do té správné, tak se na něj musíme zblízka podívat. U některých si řekneme Sakra, vždyt to nic není! a vyhodíte ho do imaginární popelnice. Jenže některé tak jednoduché nejsou. A to víte, že nějaký čas zabere, než zjistíte povahu všech problémů a než jim najdete jejich krabice. A tady nastává jedno úskalí - musíte pro krabice vyhradit další nebo větší místnost. Zprvu to je jednoduché, prostě k domovu uděláte přístavbu.
Přistavujete a přistavujete, ale to nejde do nekonečna. Nakonec musíte pro problémy začít hledat i místo v místnostech, kde jsou jiné věci. Ale pro ty věci už nemáte v domě místo a proto také skončí v popelnici. Postupně takhle z domu mizí vaše osobní věci a hromady imaginárních krabic nemají konce. Nakonec vám v domě zůstane jen pár důležitých věcí, které pro vás mají největší význam. Všechny ostatní, méně významné, už skončili na smetišti. A pak si řeknete Dost! A jdete jednat. Zprvu se snažíte vyřešit všechny problémy, ale bohužel vám dojde, že to prostě nejde. Tudíž zvažujete jiné alternativy. Někdo prostě škrtne zápalkou a barák lehne popelem - snad nemusím vysvětlit co se stane, když zničíte svůj dům. Je to ta poslední věc co uděláte. Zato někdo od toho všeho uteče a začne odznova někde jinde.

Nyní bez pochybných metafor. Svou osobnost nelze změnit. Sice vám vaše problémy pohřbívají některé vlastnosti, které fungují jako podpora pro jiné, ale těch hlavních a nejdůležitějších vlastností se nikdy nezbavíte. Vždycky pod tou novou fasádou je ta stará a zvyk je železná košile. A je jedno, jestli za vaší změnou stojí trable, nebo jen změna bydliště nebo vlivu okolí. Pokud jde o ten druhý případ, tak ve starém interiéru můžete přestěhovat nábytek, koupit nové vybavení, ale vždycky si necháte věci, které pro vás mají nějaký význam, byť schované. Každý občas nostalgicky vzpomíná na staré časy.
Takže k čemu jsem se dobral?
Je NEMOŽNÉ změnit svou osobnost.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 MC-HM || mileycyrus-hannahmontana.blog MC-HM || mileycyrus-hannahmontana.blog | Web | 10. listopadu 2011 v 14:33 | Reagovat
2 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 14:38 | Reagovat

[1]: Zajímalo by mě, jestli si vůbec četla to, co není barevně zvýrazněné 8-O

3 Alia Alia | Web | 10. listopadu 2011 v 14:52 | Reagovat

Já své problémy hážu na zadní dvorek. Pak mě chytá vždy infarkt, když jdu kolem, umh.

Ale jinak k tématu. Pokud je něco ještě víc nemožné, jak změnit osobnost, tak se s ní úplně smířit a nechtít nic změnit. Haha.

4 Dadie Dadie | Web | 10. listopadu 2011 v 15:34 | Reagovat

Ľudia sa menia a časom sa zmenia na nepoznanie, ale vždy z nich niečo ostane. Vedome sa možno úpne zmeniť dokážeme, no raz nás to aj tak prevalcuje.
Tá metafora s imaginárnymi krabicami je úžasná :)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 10:14 | Reagovat

Metafora je opravdu zajímavá. Odpovídající  určitému úseku cesty. Někdo takový úsek opravdu má po celý život a se svými krabicemi válčí po celý život. Útěkem, zavíráním do přístavků (vytěsňování), někdo projekcí do druhého - to tady chybělo:-) Neutekla jsem, projekce si prohlížím  a o zbylých krabicích vím. Jsou však přístupné, pravidlěn větrané a mohu o nich v klidu hovořit. Ty zbylé jsou jako určité mantinely, někdy jako Achillova pata, která nám připomene, že ještě pořád musím na sobě pracovat :-)
Mám za sebou kdysi skupinovou terapii ve stacionáři, roční individuální a dodnes sem tam duševní hygienu, když mě má terapeutka vezme:-) Takže se závěrem nesouhlasím:-)

6 Bels Bels | Web | 16. listopadu 2011 v 8:13 | Reagovat

Kde bereš ty nápady, mě by třeba ta věc s krabicemi vůbec nenapadla :-D Ne fakt. Člověk od základů se změnit nemůže, nemůže si jednoho dne říct, že když je teď pesimistickej neoblíbenej loser, zítra bude všemi uznávaná usměvavá hvězda. Ale člověk se formuje okolím, jinak se chová se svojí rodinou, jinak s nejlepšími přáteli, jinak s neoblíbenými lidmi a sama pociťuju, že když jsem vedle některé z těchto skupin delší dobu, chovám se podle toho. Není to přetvářka, jen snad přizpůsobivost. Krátkodobá změna, ovšem některé věci člověk pochytí a už se jich nezbaví.. A mě přijde, že už melu totálně mimo :D

7 Gwen Gwen | 21. listopadu 2011 v 11:27 | Reagovat

Myslím, že to vidíš příliš černě. Zaměř se na větu "zvyk je železná košile". Člověk je zvyklý na spoustu věcí, ale každou z nich se musel nějak naučit. Třeba obyčejné čištění zubů - tak dlouho nám to rodiče vtloukali do hlavy, až se z toho stal zvyk a děláme to automaticky. Je důležité si uvědomit, že zvyky si můžeš pořídit i vědomě, z vlastního rozhodnutí. A nové zvyky dokáží přepsat ty staré. Takže jestli jsi zvyklý strkat problémy do krabic, tak se rozhodni a vynech tu fázi s ukládáním a hromaděním - prostě ho buď rovnou vyhoď, vyřeš nebo zaškatulkuj jako "poučení pro příště" do knihovny moudrosti, místo aby na tebe zákeřně číhal pod postelí jako strašidlo z minulosti. Já vím, že se to lehce píše a hůř provádí, ale fakt to funguje. Je to jen o troše vytrvalosti.

8 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 17:53 | Reagovat

Ta metafora se ti opravdu povedla. Jinak souhlasím s tvým názorem. Každý se může změnit, měníme se každý den, ale úplně se změnit nejde ( bez vymazání paměti :-D )

9 Chilli Paprička Chilli Paprička | Web | 27. ledna 2012 v 14:10 | Reagovat

Metafora s imaginárními krabicemi se ti fakt povedla. (Já vím, opakuju, už to tu bylo řečenu :D )
Já si myslím, že člověk může změnit hodně věcí, oškrábat si zlozvyky až k jádru... Ale to jádro pořád zůstane.

10 Stankey Stankey | 14. června 2012 v 15:03 | Reagovat

z toho vyplýva, že som v 3,14či :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama