Evoluce v lidském chování je nezvratitelná

16. října 2011 v 19:36 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Desík se nyní opět pokusí o nějakou tu svou psychoanalýzu oveček z toho stáda nazývaného společnost.
Všiml jsem si, že snad každý má nějaký idol. Vybereme si ho úmyslně, nevědomky, někteří to ani nevědí. Líbí se nám něčí osobnost, něčí styl, nebo vnitřně cítíme, že nejsme dokonalí a tak se snažíme alespon vzdáleně přiblížit k tomu, kdo podle nás je. Každý má nějaký ten idol nebo vzor - jak chceme vypadat, jak se chceme chovat, jak se chceme vyjadřovat. Máme i anti-idoly se kterými nechceme mít nic společného, jejich vlastnostmi opovrhujem, jsme schopní měnit své vzorce chování, jen abysme se odlišili.
V dětství si většina z nás veme za idol některého rodiče. Snad každý ví, že dítě kopíruje své rodiče, proto je prý výchova nezbytná a nesmí se podcenit. Ale nemusí to být nutně rodiče. Pokud rodič zklame, tak si najdeme vzor někde jinde. V opěvované pubertě to jsou muzikanti a herci. S přibývajícím věkem to jsou významné osobnosti. A pak dojdem k momentu, kdy si uvědomíme, že žádný idol nepotřebujem. Nikdo nechce být ničí kopií.
Ale pořád má každý seznam vlastností, kterými by chtěl disponovat a obdivujem lidi, kteří takoví jsou.


Vážím si lidí...
... kteří dokážou bez problémů a citových bouří něco nebo někoho odmítnout.
... které prohra nebo její přibližování vyburcuje k větší aktivitě a boji.
... kteří si nenechají svou životní cestu ovlivnit veřejným míněním.
... kteří se nestydí, když na veřejnost vypluje jejich tajemství, a hrdě prohlásí Ano, to jsem já.
... kteří nemají potřebu někomu něco dokazovat.
... kteří mají na něco přirozený talent.
... kteří svého vraha zabijí dřív než on je.
... kteří umí mluvit upřímně, aniž by někoho ranili.
... kteří umí pochopit druhé a nestydí se za to, když jim pomohou.
... kteří se nenechají ovládnout svým strachem.
... kteří nepíší, ale činí.

Dnes jsem ze srandy zamířil do archivu na svůj starý blog TU. Jako každého, kdo čte své staré články, tak i mne poléval studený pot. Jak jsem psal, jaké obraty jsem používal, jak jsem byl naivní, jak jsem byl štastný. Kým jsem se to stal? V koho jsem proměnil? V toho bezcitného hajzla, kterým jsem vždycky chtěl být? V toho outsidera který bloudí ve své vlastní hlavě? V toho zákeřného prevíta, který se vyžívá v utrpení druhých? V toho týpka, který si užívá jednorázového sexu? V toho podivína, ze kterého mají lidé na autobusové zastávce strach?
Je zajímavé, jak nás naše tužby po lepším zanesou do míst, kam jsme své dostat nechtěli. Nebo chtěli, ale kousek vedle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Démoni a pekelníci hledající zmrzačené duše

*Chramst* tvou duši!

Komentáře

1 Bels Vengeance Bels Vengeance | E-mail | Web | 18. října 2011 v 16:40 | Reagovat

I já mám pocit, že jsem se změnila v naprosto odpornou bytost, někdy mě to až děsí ;-)

2 Naira Naira | Web | 18. října 2011 v 19:03 | Reagovat

wow, krásně napsáno, celý článek, ale nejvíc mě zasáhly poslední dvě věty. Snaha napasovat se do nějakého modelu ne vždycky dopadne dobře.

3 Handle Handle | Web | 19. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Tvoje články jsou fakt dost zajímavý, zvlášť souhlasím s odstavcem "Vážím si lidí"

4 Taychi Taychi | Web | 20. října 2011 v 23:12 | Reagovat

Já obdivuju lidi, kteří ji jedou ve vlastních kolejích a ne jako já, která se pro každýho rozkrájí a oni jsou schopni znovu přilézt a spoléhat na mě znova a znova... Lidé kteří umí říct 'Ne' a drží si to.

5 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 21. října 2011 v 19:00 | Reagovat

Kedysi bol mojím vzorom brat...ale teraz svpolu nijako zvlášť nevychádzame..a vlastne okrem ranného detstva sme ani nevychádzali :D

Ale inak...dnes som sa nad niečím podobným zamýšľala...kedysi som tak veľmi pohŕdala tými vymaľovanými a vyobliekanými holkami...bolo mi jedno, že mám oblečenie po bratovi, vlkolačie obočie a k make-upu som ani nepričuchla...A teraz...som rovnaká ako tie holky..len v čiernom :D
Aj keď...no dobre, až taká rovnaká zase až tiež nie...len som sa stala viac povrchnejšou a narcistickejšou, aj keď som práve taká byť nikdy nechcela :D Asi som nabrala príliš veľa sebavedomia...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama