No need for sympathy! It is only for the weak!

9. ledna 2011 v 19:21 | Lord Destinaetus |  Jakoby ze života
(In Flames - Only fot the weak)

Jednou jsme měli na intru zase "schůzku anonymních alkoholiků" a vychovatelka si pro nás vymyslela psychologický úkol. Dostali jsme papír, tužky a měli jsme nakreslit strom. Tak ho všichni nakreslili a pak nám sdělila, že z toho vyčteme naše Já. Má takovou chytrou knížku s takovými věcmi, takže si to vybrala a pak všem podle oné knížky rozebrala jeho deviace.
Mně svůj ortel pověděla ve čtvrtek.


Samozřejmě psycholog by to rozebral líp, ale aspon tyhle základní věci mi sdělila. No, v celku to bylo pozitivní. Jsem prý nohama pevně na zemi, jsem hodně talentovaný atd. Jen teda až moc lpím na minulosti. Což je pravda (Ach zlatá základka, můj starý blog...achich ach...nostalgický orgamus). A byla tam jedna zajímavá informace. Hodně věcí si prý nechávám pro sebe, prostě je neřeknu, z různých důvodů. A tohle je skutečně pravda.

Věci spojené s mou homosexualitou snad nemusím odůvodnovat. Kdyby se to doneslo k rodičovstvu...nó...

Spoustu věcí s mými problémy si nechávám pro sebe. Protože vždycky se najde nákej blbec, co pak s vámi soucítí. A já soucit a lítost prostě nesnesu. Nenávidim když mě někdo staví do pozice oběti, chudáčka nebo ukřivděného. Radši se snažim všechno brát s humorem. Lítost je pro slabochy, kteří potřebují aby jim někdo olizoval rány. Samozřejmě né všichni jsou takový. Ale dost často sem se setkal s lidmi, kteří ze sebe dělali chuděry, aby je lidi litovali. Zvedal se mi z toho pajšl. Když si někdo posere život, tak si za to může minimálně poloviční měrou sám a je jedno jestlu úmyslně či neúmyslně. Vim o čem mluvim, to mi věřte. Takoví lidi se z toho musej nějak vyhrabat sami, nikdo jim nepomůže, protože to nikoho nezajímá. Ale taky jestli to vůbec chtěj řešit že...

Další důvod proč nikdy neřeknu celou pravdu je ta, že by to mohlo způsobit víc škody než si člověk myslí. Například máte dva přátele a jeden druhého pomlouvá. Co byste udělali? Donášeli jim navzájem a nebo raději mlčeli? Opět mluvim z vlastní zkušenosti. Já radši mlčím. Sice to je dost srabácký, neupřímný a slabošský že si nedokážu vybrat jen jednoho nebo to nějak urovnat. Ale někdy je lepší držet hubu a at si to vyříděj sami. Když se to pokusíte řešit, tak se to může plnou silou obrátit proti vám - tohle je zkušenost mé spolužačky.

A pak samozřejmě další důvod mého tajnůstkářství - nesnesu když o mě někdo toho moc ví. Lidé jsou až moc nevyzpytatelní živočichové a nikdy nevíte, zda vánek nezavane a oni se jak korouhvička k vám otočej zády...i se všemi detaily o vás. Dost paranoidní, já vim. Ale i tak, mám raději kolem sebe auru neznáma (a že se mi teda NEdaří). A díky tomu se lidé aspon nediví že nemám žádnou holku, když pomalu ani nevěděj mou oblíbenou hudbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 9. ledna 2011 v 19:30 | Reagovat

Mám to stejně jako ty.
Nikdy neříkám lidem věci, který by mohli použít proti mě. Není to ani trochu paranoidní, takoví lidí jsou a sama jsem to zažila už několikrát, na vlastní kůži. Nic příjemnýho.

2 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 9. ledna 2011 v 21:55 | Reagovat

Až moc takových věcí znám na vlastní kůži. Tajnůstkář, jsem příliš podezdřívavá na to, abych řekla celou pravdu. Přesně, co kdyby to chtěli použít proti mě?
Říkala jsem si, že s novou školou to zkusím zlepšit. Ale asi už ani nedokážu říct všechno... Hmmm, dobrá písnička.

3 ení ení | 9. ledna 2011 v 23:50 | Reagovat

Taky se hlásim k těm-paranoidnim. Prostě lidem nevěřim, no.. a myslím, že důvody k tomu mám.
(btw. v těchle chvílích je nejlepší kreslit jehličnan, většinou takovejhle psycholog amatér neví co na něj říct :D většina populace, bůh ví proč, kreslí listnáč..)

4 Blanch Blanch | 10. ledna 2011 v 1:24 | Reagovat

Tak nějak se v tom tvém shrnutí vidím taky. Asi máme oba dva stejné vlastnosti.
Já nesnáším, když mě lidi litují, ale na druhou stranu nesnáším, když o mně mluví s opačnou tendencí. Jednoduše nesnáším, když o mně lidi mluví všeobecně a nesnáším, když o mně všechno vadí. Zkrátka některé věci nechci, aby někteří věděli :)

Co se týče toho posraného života, jsem zřejmě vedoucí této skupiny a taky nečekám, že mi ho někdo spraví, ale snažím se si ho dát dohromady sama, všemi možnými prostředky. Lítost člověka nepostaví na nohy.

Moji rodiče taky netuší, že jsem jim rok pod střechu vodila děvče :DD, žili v domnění, že je to jen kamarádka, co zkrátka přespává na noc každý víkend :D
Nu což, připadám si, jako bych zkrátka četla o sobě.
My prapodivné existence to asi máme všichni podobně :D

5 Blanch Blanch | 10. ledna 2011 v 1:26 | Reagovat

vědí*

6 okurkovykrem okurkovykrem | Web | 2. února 2011 v 17:57 | Reagovat

Nesnášim, když mě někdo lituje. A nemám ráda, když mi někdo pomáhá, pak se ke mně dostaví pocit vděčnosti a ten je hrozenj.

7 Tsumi Tsumi | 25. dubna 2011 v 19:38 | Reagovat

Hmmm... tak asi se soucitem daleko nedojdu, never mind... Třeba budu dobrá aspoň pro ty lidi, co se litujou naschvál :), každej se v životě nějak upotřebí. Tak tě aspoň zařadim do seznamu lidí, kterým v životě fandim, nekecám.

8 elizabeth aletwi elizabeth aletwi | Web | 6. května 2011 v 20:16 | Reagovat

[1]: já to mám trochu jinak - když někomu už něco řeknu, tak počítám s tím že by se to mohl kdokoliv v mím okolí dozvědět -velice "pozitivní"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama