Pocitový guláš

31. října 2010 v 20:47 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Řeknu to takhle, prázdniny byly krátký.

Ale přesto se těšim do školy. Kdybysme byli ve hře The Sims, tak moje potřeba společenskosti je rudá až alarmující. A to je dost paradox, vždyt většinu těch lidí nenávidim. Nevím, vždycky když vidím někoho z mého ročníku nebo vyšších, tak vzteky drtím vše co mám mometálně v rukou. Ale když vidim někoho z nižších ročníků, tak chytám depku. Proč? Je to snad tim, že vím, že tyhle lidi možná mohli být mými "přáteli"? Kdybych nebyl idiot a nezasračkoval bych si pověst (která se vlastním životem šíří dál a dál a dál!), kdybych překonal ten svůj psychický blok z nových lidí a navázal s nima nákou komunikaci, tak by mě třeba brali...nebo mě aspon mín nesnášeli.
Jó, o tom se dá dneska už jen spekulovat...ale je pravda, že tihleti mladší mě nesnášej ještě víc než ti, kterým sem fakt ublížil. A dokonce mám podezření, že má ignorace okolí začíná být považována za namyšlenost. Ano, tvářim se neustále nasraně...ale to proto, že to je mnohem jednodušší než se tvářit štastně. Štastný úsměv a radost na tváři mně strašně unavuje. A jelikož jsem na intru, kde nemám ani chvilku soukromí, tak si tyhle happy nálady musim nechávat pro přátele. Vždycky když vypadám, že chci vraždit všechno živý okolo, tak ve skutečnosti vnitřně bojuju, abych se psychicky nezhroutil. Ale na jednu stranu asi lepší, když si lidi myslej že sem namyšlenej, než že trpim depresema. To by se pak do mě pustili s ještě větší chutí.
A sem strašně rád, že si lidi a to i přátele myslej, že sem totálně nespolečenskej člověk - a sou v tom dost utvrzelí. Nevim jak by se ke mně chovali, kdyby věděli, že už mi v hlavě přímo straší z toho nedostatku mezilidské komunikace. Co bych za to dal, kdyby ke mně někdo přišel a objal mě. A o jiných úchylných věcech snad nemusim ani vykládat - jó, když někdo vypadá jak prkno od hajzlu tak se nesmí divit.
Nechci žádný srance typu lítost nebo soucit, co bych z toho měl, akorát neupřímnost okolí. A upřímnosti, i když se mi nelíbí, si hodně cenim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fimo-shopik fimo-shopik | Web | 31. října 2010 v 20:54 | Reagovat

Máš nádherný design :-)

2 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 31. října 2010 v 22:24 | Reagovat

A co takhle chvíli kašlat na to, co si kdo myslí?
No dobře, neřikám, že se mi nic z toho nikdy nestalo...a stejně nevím, jak z toho ven.

3 Venom, Havránka Venom, Havránka | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 7:54 | Reagovat

Nechci znít jak ten týpek z reklamy: Já vím jak vám je. Ale naprosto tě chápu. Věc, který se bojím nejvíc je samota a zároveň se naprosto stejně bojím lidí. Ať už tupého stáda okolo, nebo jen pomyšlení, že mám navazovat nové kontakty. Kdyby nebylo mé rozdvojené osobnosti, asi bych se nikomu ani nepodívala do očí :-D

Souhlasím s tím, aby sis dal do profilu Matýska a Desíčka. Jsou vážně roztomilí a já o nich chci vědět víc, chci znát jak spolu vycházejí, jak si spolu povídají, jestli se i hádají? :-)

4 StarScream StarScream | Web | 4. listopadu 2010 v 13:45 | Reagovat

občas mám pocit, že jednou za týden mi přepne v hlavě a že kdyby mě potkal psychiatr, tak během pár vteřin jedu do blázince. Bude to znít asi jako hodně dobrý kýč, ale je pravda, že na gymplu nebyl den, kdy bych neměla depresi a hrůzu z lidí. Nejenom těch neznámých, ale i známých. Jak člověk dospívá, tak deprese časem přejdou. Lidí se snažím nebát, ale ne vždy to zabere.

5 enke enke | Web | 7. listopadu 2010 v 20:20 | Reagovat

Až tě jednou potkám, tak tě obejmu! :) (a to že ode mě o to vůbec nestojí je mě úplně jedno! :P)
K tý tvý pověsti.. Hele, jseš si jistej, že se chceš přátelit s někym, kdo věří drbům, dřív než si je ověří? :)
Mě zase mají za namyšlenou proto, že jsem stydlivá a s lidmi se nebavím prot, že se jich hrozně bojim. O co lepší jsou v tomhle zvířata.. snad jen kdyby se o ně nemuselo starat :D

6 Tsumi Tsumi | 25. dubna 2011 v 18:40 | Reagovat

A co když mi je to upřímně líto... nemůžu tě politovat ani tak? Co když je mi po přečtení takovýho článku opravdu až do pláče a klidně bych přišla a objala tě (ikdyž nevim, ode mě by to asi nepomohlo... mě neznáš)
Jo, já vím, tenhle článek je starej, ale trošku mě rozčílilo(?), že by soucit nemohl být upřímný, třeba by ti i někdo pomohl.
Ale co, nejlešpí je to vypsat, zhrabat do šuplíku a kašlat na to.

7 Ema Ema | 4. února 2016 v 9:29 | Reagovat

Poctivý guláš z různých mas:

http://www.recept-y.eu/recept/gulas-z-ruzneho-masa/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama