Kritikou k novým pohledům

19. srpna 2016 v 16:50 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Názor je taková zajímavá věcička a má jednu úžasnou vlastnost, dá se s ním zacházet jak s dětskou modelínou - dá se přetvarovat a změnit do jakýchkoli podob a jak často chceme. Někdy je samozřejmě lepší, když člověk zastává pevně dané stanovisko a jak se říká - stojí si za svým. Nicméně nikdo není neomylný a něco jako černobílá pravda/lež neexistuje, tudíž je dobré, když člověk má nějaký nástroj, kterým si může názor lépe vypilovat.

A jedním takovým vhodným nástrojem je kritické myšlení, protože vás donutí nahlížet na problematiku z různých úhlů pohledu. A pokud to ještě zkombinujete s trénováním argumentace a hledáním podpůrných příkladů pro své argumenty, tak se naučíte nejen lepší rétorice, logice, umění přesvědčit ostatní, ale také vyhledávání informací a jejich ověřování.

 

Populismus na různé variace

6. února 2016 v 19:00 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
K tématu dnešního článku mě přivedlo zkouškové, to nejvíce inspirativní období, které je přímo živnou půdou i pro tento prokrastinační článek. Abych vám vysvětlil, jakým pozoruhodným myšlenkovým pochodem jsem se dostal od anglického jazyka k populistickým pindům, tak vás uvedu do obrazu ohledně mé poslední položky na To do listu zimního zkouškového, kterou jsem prokrastinačním úklidem a třemi sériemi svých oblíbených seriálů úspěšně odkládal.


Proč lajkuju IVČRN

2. prosince 2015 v 18:11 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Tak se nám svět nebo přinejmenším Evropa tak trochu začíná otřásat v základech a společenské klima se začíná celkem dost vyostřovat. Všechno se polarizuje do maximálních extrémů, lidé vidí jen černou nebo bílou, levou nebo pravou, nic jiného. Tak si tedy myslím, že by nebylo od věci vysvětlit, proč jsem vlastně u facebookové stránky "Islám v ČR nechceme" fláknul na lajkovací čudlik.
 


Jakože strašně pozornost poutající nadpis

16. října 2015 v 19:43 | Destinaetus |  Jakoby ze života
Slunce pomalu dokonává a obzor se barví do rudých odstínů, jež úkladně pohlcuje večerní chlad. Větve zlehka tančí ve větru a vypráví o časech dávno minulých. Ve vzduchu je cítit podivná hrozba, téměř se dá nahmatat jak je reálná. Mezi kmeny stromů se vinou potůčky mlhy, která je doprovázena šelestem listů a ještě dalším zvukem, zvukem kroků. Jdou slyšet kroky, pomalé, leč přibližují se. A jedno je jisté.

Destinaetus se vrací z blogového záhrobí!

#vyděšený-křik #malé-děti-se-počůrávají #poslední-tlukot-srdce

… Ne, až tak žhavej ten návrat fakt nebude. To mě jen zase znásilnila prokrastinace. No, teda, ona to ani není prokrastinace, jako spíš pocit zoufalství studenta.


Zrůdnost Prague pride

13. srpna 2015 v 18:48 | Destinaetus |  Úvahy aneb Vyschlá studna
Milí čtenáři, vím, že už jste nejspíš dost otrávení těmi mými homo články a raději byste se kochali nějakou mou "grafikou", jako tehdá v těch dobách zlatých blogerských. Vězte, že já taky. Rozhodně nechci, aby mi tahle tématika převládala na blogu. *odplivne si* Nicméně dnes jsem opět lehce iritován těmi mými soukmenovci a musím si opět zanadávat.

Jak jsem již psal na svůj facebookový účet: Každý rok, když vidím fotky z Prague Pride, tak se stydím a nejradši bych to všechno zplynoval.


Kam dál